úvod > Ročníky > 2010 > Ohlasy > Dopis manželovi od Elišky

Dopis manželovi od Elišky

Milí organizátoři této akce, Váš nápad mě natolik zaujal, že jsem napsala krátký text o naší romantické chvilce s překvapením. Určitě to není love story století, možná to není ani nejromantičtější okamžik našeho manželského života, ale je to milá pozornost z nedávné doby, která mi ihned vytanula na mysli, jakmile jsem slyšela o Vašem tématu. Tento text věnuji svému manželovi. Jako můj romantický příspěvek s překvapením.
 
        Víte, kde máme doma překvapení? Když otevřete ledničku. Na misce s rybí pomazánkou je přilepený lístek s pozdravem, to hlásí se překvapení mezitím ukryté na dalším místě, které je spojeno s „autem pro děti“.
        Poznávám písmo svého muže. Usmívám se. Jsme spolu skoro pět let. Máme tři děti a žádnou babičku na dosah. Naše děti nám dávají zabrat. Jozífek, ten nejmladší, má čtyři měsíce a trápí ho prdíky, stejně jako trápily jeho starší bráchy, takže křičí celý den a v noci někdy taky. Je to stresující. Ráno lítám oblečená neoblečená po kuchyni, nevím, co mám dřív dělat. Jestli kojit, tlačit Jozífkovi nohy k břichu, nebo „maminko, kakauečko,“ volají kluci, a „maminko, čurat“. Pak obléct, dát děti do auta, zavézt Tadeuszka do školky, cestou zpátky se stavit nakoupit, Szczepanek chce Bebe a zmáčknout knoflík na pokladně. Jozífek už v autě křičí. Kojím. Vařím. Józek usíná. „Szczepanku, budeme si malovat?“. Józek se budí. Kojím. Děti šup do auta a do školky. Ze školky. Oběd. „Maminko, džusík.“ Kojím. V lepším případě usínají všechny děti současně. To se stačím nadechnout. V tom horším případě… hodně divoká jízda. Pak se otevřou dveře a můj manžel je doma. Ale musí zpátky za dveře, děti mu chtějí otevřít a přivítat ho. Jízda zpomalí a zrychlí se, až když slunce zapadá. Usínám s kluky v osm hodin. Můj muž se někdy dokonce svalí při večeři na lavici kolem stolu a v mžiku usne.
Dovedete si asi představit, že romantických chvil je u nás jako šafránu. Proto když se taková chvilka naskytne, zahřeje mě to u srdce.
Usmívám se. Kluci mi pomáhají hledat. Nejdříve v pokojíku prohledáváme všechna auta. A nic! Pak jdeme z pokoje do pokoje a přemýšlím. „Auto pro děti“? No jasně… Běžíme ke kočárku. Pod pokrývkou se mačkají krásné žluté růže. I kluci mají radost. Ale u kytičky je další lístek. „Tady překvapení,“ hlásí se opětovně. Další indicií je „Tvá noční krása v příbytku pro svetry“. Tak to už tuším, oč jde, a s neskrývaným potěšením a zvědavostí přehrabuji svetry. A tam leží knížka o krajině, kterou jsem si už tak dlouho přála a nemohla ji sehnat. Na první stránce najdu jednoduché věnování: „Mojí lásce“.
Můj manžel se jmenuje Roman. Seznámili jsme se na vysoké škole, zprvu se mi moc nelíbil, „s takovým suchým intelektuálem bych se unudila k smrti“, říkala jsem si, ale už při španělských rytmech jsem poznala vášnivé srdce a v rozhovoru s ním krásného člověka, který má sice jako správný student jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou, ale své bohatství si nosí v hlavě a v srdci. Z lásky jsme se vzali, jsme spolu skoro pět let a máme tři děti.
 

Eliška Kaszper, Kobylí

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje