úvod > Studie a úvahy > Články > ANALÝZA: Měnící se struktura rodin a závislé děti ( velikost 138.272 kb )

ANALÝZA: Měnící se struktura rodin a závislé děti ( velikost 138.272 kb )

Dítě svým narozením vstupuje do určitého společenského prostředí, ve kterém je ovlivňováno sítí rodinných, 
příbuzenských i ostatních sociálních vazeb. Dlouhodobý proces změn celého rodinného systému, který se vyznačuje 
přechodem od širší rodiny k rodině malé, měl vliv i na sociální okolí dítěte. 
 
Spolu s industrializací a urbanizací došlo k rozpadu tradiční venkovské rodiny, která byla často vícegenerační a 
vyznačovala se tak širokou sítí sociálních vazeb. Zúžení příbuzenského systému vedlo k omezení míry kontaktů dítěte 
se vzdálenějším příbuzenstvem a zároveň ke změně charakteru těchto kontaktů, které dnes mají převážně „návštěvní 
charakter“ (Alan, 1989, s. 81). Současně docházelo i ke změně a zúžení sítě sociálních kontaktů uvnitř rodiny v 
důsledku poklesu počtu dětí v rodině (a tedy i snížení počtu sourozenců). V souvislosti se změnami, které se udály v 
posledních několika desetiletích ve struktuře rodiny a které měly vliv i na vznik různých forem rodičovství, je tedy nutné 
rozlišovat různorodé rodinné konstelace, do kterých se děti rodí a ve kterých v průběhu svého života žijí. 
 
Ve společnosti dlouhou dobu přetrvával model tradiční rodiny a v jeho rámci také tradiční pojetí manželského svazku. 
Alternativní formy rodinných soužití se začaly v daleko větší míře uplatňovat až v posledních několika desetiletích a 
děti se tak nyní podstatně častěji rodí i do svazků, které nejsou právně zakotveny. Tyto formy partnerských vztahů však 
často nejsou, na rozdíl od názorů převažujících v minulosti, vnímány ze společenského hlediska jakožto podřadné. 
Nesezdaná soužití bývají naopak v některých společnostech nebo alespoň v určitých sociálních skupinách preferována 
před formálně uzavřeným manželstvím (Riche, 1988). 
 
V České republice statistika nedovoluje přesně odlišit děti narozené ženám žijícím s partnerem v nesezdaném soužití od 
dětí narozených svobodným a osaměle žijícím matkám. Můžeme však vycházet z toho, že až do začátku 90. let se v 
České republice nijak výrazně neprojevovaly nové vzorce rodinného chování, již tou dobou rozšířené v západních 
zemích. Proto v tomto období podíl dětí narozených mimo manželství většinou reprezentuje podíl dětí narozených 
svobodným a spíše osaměle žijícím matkám. V celém poválečném vývoji na území České republiky představovaly děti 
narozené mimo manželství 4-6 % ze všech živě narozených. V průběhu 80. let se tento relativně stálý podíl začal 
mírně zvyšovat, k výrazným změnám však došlo až po roce 1989, neboť jedním z důsledků výrazné změny politické, 
ekonomické i sociální situace byla také změna reprodukčního chování obyvatelstva. Ta se odrazila v nárůstu podílu dětí 
narozených mimo manželství, který v roce 2005 dosáhl již téměř 32 %. Nárůst je patrný také na absolutních počtech dětí 
narozených mimo manželství, neboť zatímco v roce 1960 se mimo manželství narodilo 6 306 dětí z celkového počtu 
128 879 živě narozených dětí, v roce 2005 to bylo již 32 409 dětí z 102 211 živě narozených. 
 
Tab. 1: Děti narozené mimo manželství a předmanželské koncepce v letech 1950-2005, ČR (v %) (viz soubor ke stažení níže)
 
* předmanželské koncepce - podíl manželských dětí prvního pořadí, které se narodily do 8 měsíce od sňatku. 
Zdroje dat:ČSÚ, Populační vývoj České republiky 2000; Fialová, 1996 
 
Nárůst podílu mimomanželské plodnosti na plodnosti celkové v České republice je ovlivněn minimálně dvěma 
skutečnostmi. Na jedné straně sehrávají důležitou roli jisté názorové a hodnotové změny u mladé generace - zvyšující 
se tolerance vůči novým typům neformálních svazků, s tím související větší tolerance vůči svobodným matkám. Zároveň 
měl však velký vliv pokles úrovně manželské plodnosti (viz tab.2) v 90. letech. Po prudkém poklesu v první polovině 
90. let pokračoval i nadále ve 2. polovině 90. let pokles úrovně manželské plodnosti. Naopak růst úrovně plodnosti 
nevdaných žen se v té době oproti začátku 90. let téměř zastavil, po roce 2000 se však mimomanželská plodnost začala 
opět zvyšovat. V této situaci neustále roste podíl živě narozených dětí mimo manželství z celkového počtu živě 
narozených dětí. Za posledních 15 let tedy úhrnná manželská plodnost (což je počet narozených dětí připadajících na 
jednu ženu v manželství) klesla zhruba na polovinu, zatímco úhrnná mimomanželská plodnost se zvýšila více než na 
dvojnásobek. 
(O mimomanželské plodnosti více analýza Šárky Kasalové Daňkové Porodnost a plodnost mimo manželství po roce 
1989) 
 
Tab. 2: Úhrnná plodnost v manželství a mimo manželství v letech 1989 – 2003, vybrané roky, ČR (průměr na 1 ženu ve věku 15 až 49 let) (viz soubor ke stažení níže)
 
Zdroj dat: ČSÚ, Pohyby obyvatelstva v jednotlivých letech 
 
S uvedeným nízkým zastoupením dětí narozených mimo manželství v období od konce druhé světové války až do 80. 
let je zajímavé srovnat jiný ukazatel, popisující předmanželské koncepce (viz tab. 1). Data za toto období totiž sice 
ukazují nízký podíl mimomanželsky narozených dětí, podstatně vyšší je však podíl prvních dětí narozených v manželství 
do osmého měsíce od sňatku, tedy počatých mimo manželství. Přičteme-li tento podíl k podílu dětí narozených mimo 
manželství, výrazně se zvýší podíl dětí narozených ženám, které otěhotněly za svobodna. Podíl prvních dětí 
narozených v manželství do osmého měsíce od sňatku se na začátku 50. let pohyboval okolo 1/3, během let se 
však zvýšil až na hodnotu přesahující 50 % (po celá 80. a v první polovině 90. let). Sňatek byl tedy často vynucen 
početím dítěte, neboť až do konce 80. let nebyla v tehdejším společenském klimatu nesezdaná soužití jakožto 
dlouhodobá, či dokonce celoživotní forma neformálního svazku plně akceptována. Ze sociologických výzkumů sice 
vyplývá, že v dnešní době jsou neformální svazky mladých lidí již všeobecně akceptovány, přesto je však i nadále 
preferováno narození dítěte v manželství (Populační vývoj České republiky 1999, s. 34). Pravděpodobně je tak většina 
neformálních soužití legalizována krátce před narozením dítěte, proto se stále téměř třetina dětí rodí do osmi měsíců po 
sňatku (i když i u tohoto ukazatele můžeme v průběhu 90. let pozorovat mírný pokles až pod hranici 32 % v roce 2005). 
 
Situace dětí se odlišuje nejen v závislosti na typu rodinného uspořádání, do kterého se narodí, ale také v závislosti na 
změnách, kterými rodina v průběhu času prochází - ne všechny děti narozené v manželství prožijí v úplné rodině celé 
dětství, naopak matky dětí narozených mimo manželství mohou později uzavřít sňatek. V jakých typech rodin tedy děti 
vyrůstají, kolik mají sourozenců a jak jsou rodiny vlastně velké? Data vypovídající o struktuře domácností můžeme 
čerpat ze Sčítání lidu, domů a bytů. Při sčítání v roce 2001 bylo zjištěno 4 270 717 cenzových domácností 1
, v nichž žilo 
10 230 060 obyvatel. Z toho v úplných rodinách celkem žilo 72 % obyvatel a v úplných rodinách se závislými 
dětmi 42 % obyvatel. Oproti tomu v neúplných rodinách žilo 14 % obyvatel. 
 
Sledujeme-li zastoupení domácností z hlediska přítomnosti dětí, pak od roku 1961 pozorujeme trvalý nárůst podílu 
neúplných rodin s dětmi a naopak pokles podílu úplných rodin s dětmi (tab. 2). Spolu s tím dochází také k poklesu 
průměrné velikosti cenzové domácnosti, přičemž největší pokles nastal u úplných rodin. V roce 2001 bylo v České 
republice sečteno 2 333 952 úplných rodin; hlavní změnou ve strukturách cenzových domácností mezi posledními 
dvěma sčítáními je však snížení jejich počtu (o 7,1 %) i podílu (o 7,4 procentních bodů z 62 % v roce 1991 na 54,6 % v 
roce 2001). Tento pokles byl pak především v případě úplných rodin se závislými dětmi. Projevil se zde tedy jak pokles 
úrovně sňatečnosti zaznamenaný v průběhu 90. let, tak také nedostatečná kompenzace ubývajících sňatků 
nesezdanými soužitími. 
 
Naopak se zvýšil počet (o 32,7 %) i podíl neúplných rodin z celkového počtu cenzových domácností – z 10,7 % v 
roce 1991 na 13,5 % v roce 2001. Podíly neúplných rodin se zvyšují hlavně v důsledku rozvodovosti a také vlivem již 
zmíněného stoupajícího podílu dětí narozených mimo manželství. 
 
Tab. 3: Struktura domácností - ze sčítání 1970, 1980, 1991 a 2001, ČR (v %) (viz soubor ke stažení níže)
 
* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky 
neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaje publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let) 
Zdroj: ČSÚ 
 
Spolu s trendem zmenšování rodiny klesá také průměrný počet osob v cenzových domácnostech – v roce 1961 
měla jedna cenzová domácnost v průměru 2,95 členů, při posledním sčítání již 2,38 členů (Bartoňová, 2005). Snižuje se 
také počet závislých dětí v rodině, respektive v úplných rodinách. V roce 1961 bylo v úplných rodinách s dětmi v 
průměru 1,82 dítěte, ještě v roce 1980 to bylo 1, 80, poté došlo k poklesu až na 1, 67 dítěte v roce 2001. 
 
V průběhu celé druhé poloviny 20. století se snižoval podíl dětí narozených ve vyšších pořadích a zároveň rostl 
podíl dětí narozených především v prvních dvou pořadích. Tím tedy ubývá dětí v rodině a snižuje se počet sourozenců, 
které děti mají. Vzhledem k převládajícímu modelu dvoudětné rodiny má většina dětí zpravidla jednoho sourozence. 
Ideál dvoudětné rodiny má v České republice dlouholetou tradici a názory na ideální počet dvou dětí v rodině jsou v 
české populaci v průběhu času poměrně konzistentní, což dokládá řada sociologických výzkumů (Fialová a kol., 2000, 
Hamplová, 2000, Šalamounová, Šamanová, 2003: 29). Bez sourozence vyrůstají obvykle děti, jejichž rodiče se brzy po sňatku rozvedli, děti, jejichž rodiče uzavírali sňatek ve vyšším věku nebo děti vysokoškolsky vzdělaných matek, které 
mají dlouhodobě nižší počet dětí – např. v roce 1991 měly prvně vdané ženy po 15-19 letech manželství ve věku 40-44 
let v průměru 2,02 dětí, ženy s vysokoškolským vzděláním pouze 1,94 dětí (Fialová, 1996). 
 
Data z výsledků sčítání však nikdy nezachycují všechny děti, které v příslušné rodině vyrostly, ale pouze děti, které tam 
v dané chvíli žijí a které jsou závislé na rodičích, nebo děti do 15 let věku. Proto jsou tyto hodnoty v průměru nižší, než 
jaký je počet dětí skutečně vychovaných v rodinách. 
 
Tab. 4: Děti v rodinách – ze sčítání 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001 ČR, (v %) (viz soubor ke stažení níže)
 
* závislé dítě: sčítání 1961 dítě do 14 let, sčítání 1970 dítě do 15 let, sčítání 1980, 1991 a 2001 dítě ekonomicky 
neaktivní mladší 26 let (v roce 1980 však některé údaj publikovány za domácnosti s dětmi mladšími 15 let) 
Zdroj: ČSÚ 
 
Jedním z důsledků rozvodovosti a následné opětovné sňatečnosti rozvedených osob, které mají děti z předchozího 
manželství a s novým partnerem zakládají znovu rodinu, jsou složitější vazby v rámci domácnosti. Kolik nevlastních 
sourozenců tedy žije v rodinách, kolik dětí žije s nevlastním otcem či matkou? 
 
Ve druhých manželstvích žili nevlastní sourozenci poměrně často. V nových rodinách rodičů jich bylo tím více, čím 
kratší dobu první (rozvedené) manželství trvalo a čím bylo uzavíráno v nižším věku (je důležité si uvědomit, že 
manželství uzavíraná v nízkém věku se vyznačují nižší stabilitou, zároveň s tím souvisí následná sňatečnost 
rozvedených a vyšší pravděpodobnost uzavření sňatku). V dětské populaci žilo na počátku 90. let v úplných 
rodinách okolo 10 % dětí, které měly alespoň jednoho nevlastního sourozence (Fialová, Horská, Kučera, 1995. str. 
32). Vyšší podíl jich žil v rodinách, kde současné manželství rodičů trvalo kratší dobu (tab. 5). Novější statistické údaje 
ze sčítání 2001 bohužel nejsou dostupné, neboť data o plodnosti žen v nynějším manželství, ze kterých je možné tyto 
ukazatele počítat, nemohla být Českým statistickým úřadem zveřejněna. 
 
Tab. 5: Podíly nevlastních sourozenců v úplných rodinách (v % z úhrnu dětí) v ČR  (viz soubor ke stažení níže)
 
Zdroj: Fialová, L., Horská, P., Kučera, M., 1995: 63. Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství, 
1995, s.63 
 
V souvislosti s velkým množstvím změn, kterými instituce rodiny v posledních několika desetiletích prošla a v budoucnu 
bude nepochybně dále procházet, hovoří někteří autoři o krizi rodiny (např. Sullerotová, 1998). Často je poukazováno na 
nebezpečí, které hrozí soudržnosti a funkci rodiny. Toto nebezpečí totiž vzniká uvnitř rodin a vyplývá z rozdílných 
aspirací jejich jednotlivých příslušníků v prostředí plném velkých změn (ať už se jedná o změny spojené s urbanizací, 
zlepšováním bydlení nebo zvyšováním životní úrovně a s tím souvisejícím nárůstem požadavků a nároků jedinců). 
Všechny tyto změny se pochopitelně netýkají pouze partnerské dvojice, ale i dětí žijících uvnitř rodiny. Určitý zdroj obav 
představuje slábnoucí vazba mezi rodičovstvím a partnerstvím, která vede ke zvyšování počtu neúplných a 
rekonstruovaných rodin. 
 
Sociologické výzkumy uskutečněné v České republice v průběhu 90. let, které měly jako zvláštní předmět zájmu právě 
obecné problémy postavení manželství a rodiny, však spíše vyvracejí hypotézy poukazující na změny životních cílů, 
postojů a hodnotových orientací mladých lidí. Rodina podle výsledků stále patří mezi hodnoty, o jejichž naplnění mladí 
lidé usilují a budou usilovat. Založit rodinu a vychovávat děti představuje pro velkou většinu lidí stále jeden z 
nejdůležitějších životních cílů. Přesto je otázkou, v jaké míře a v jaké formě se ideál rodinného života bude nadále v 
praxi prosazovat. 
  
Poznámky: 
 
1
 Pro potřeby Sčítání lidu, domů a bytů jsou definovány tzv. cenzové domácnosti. Cenzová domácnost je nejmenší 
sociální kolektivita osob bydlících v jednom bytě a je konstruována v rámci jedné hospodařící domácnosti podle 
příbuzenského nebo jiného vztahu jednotlivých osob zapsaných ve sčítacím archu. Jejím základem je pojem „rodina“, 
podle něhož se soubory osob bydlících v bytě dělí na 4 základní typy cenzových domácností: domácnosti rodinné, 
jejichž jádrem je úplná rodina (manželská dvojice nebo faktické manželství druha a družky bez dětí nebo s dětmi) nebo 
neúplná rodina (jeden z rodičů alespoň s jedním dítětem); a ostatní domácnosti, zahrnující vícečlennou nerodinnou 
domácnost (2 nebo více jednotlivých osob, příbuzných i nepříbuzných, kteří společně hospodaří, netvoří však rodinnou 
domácnost) nebo domácnost jednotlivců. 
 
Literatura: 
 
Alan, J.(1989): Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama. 
Bartoňová, D. (2005): Vývoj cenzových domácností v České republice v poslední třetině 20. století. Demografie, roč. 47, 
č. 1, s. 1-12. 
Fialová, L., Horská, P., Kučera, M. (1995): Současné a perspektivní proměny rodiny, manželství a rodičovství. Praha: 
Nadace pro výzkum sociální transformace. 
Fialová, L. (1996), Demografie o dětech v České republice v 80. letech, Demografie, roč. 38, č. 2, str. 90-104. 
Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S. (2000): Představy mladých lidí 
o manželství a rodičovství. Praha: SLON. 
Hamplová, D. (2000), Názory na manželství a rodinu mladých svobodných lidí v roce 1997, Demografie, roč. 42, č. 2, s. 
92-98. 
Riche, M.F. (1988), The postmarital society, American Demographics, Vol. 10(1), pp. 22-26. 
Sullerotová, E. (1998), Krize rodiny, Praha: Karolinum. 
Šalamounová, P., Šamanová, G. (2003): Představy respondentů o partnerských vztazích a rodině. Naše společnost 
2003, č. 3-4, str. 25-31. 
Zdroje dat: 
ČSÚ – Sčítání lidu, domů a bytů 
Pohyb obyvatelstva v ČR - za vybrané roky 
 
Anna Šťastná

 

Název souboru Velikost Typ
ANALÝZA: Měnící se struktura rodin a závislé děti ( velikost 138.272 kb ) 135.03 KB pdf
anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje