úvod > Studie a úvahy > Články > Věrnost není slabost (Eva Labusová)

Věrnost není slabost (Eva Labusová)

Působí to trochu jako epidemie: S manželskou nevěrou se v současnosti roztrhl pytel. Je jí všude okolo tolik, že si jí vlastně přestáváme všímat - minimálně do doby, než postihne někoho z našich blízkých nebo dokonce nás samé. Je opravdu tak těžké, žít dlouhé roky šťastně po boku jediného partnera?

Máme-li věřit statistikám, více než 90% lidí považuje věrnost za důležitý předpoklad uspokojivého vztahu a od svého partnerského protějšku ji vyžadují. Zároveň - podle mnohokrát citovaného výzkumu sexuologů Weisse a Zvěřiny, zaměřeného na sexuální chování českého národa - bylo u nás během manželství alespoň jednou nevěrných 64% mužů a 46% žen. A to i přesto, že vyjde-li nevěra najevo, v naprosté většině případů znamená pro původní vztah obrovské zatížení, ba nezřídka vede k jeho zániku.
„Když jsem se dozvěděla, že je mi muž nevěrný, zhroutil se mi po deseti letech manželství celý svět,“ popisuje své pocity pětatřicetiletá Dana. „Do té doby jsem manželovi až slepě důvěřovala. I když byl třeba na delší dobu služební cestě, cítila jsem se s ním spojená, neměla jsem vůbec žádné pochybnosti, užívala jsem si jistoty našeho výlučného soukromí. Když se provalila jeho nevěra, strašně se mi odcizil, a to i přesto, že šlo prý jen o nějakou večírkovou jednorázovku pod vlivem alkoholu. On se pak sice hned snažil celou věc napravit, ale já dlouho nebyla schopná jeho přibližovací pokusy vůbec akceptovat.“
Bolestné pocity má i sedmačtyřicetiletá Zuzana: „Manželova nevěra mne tvrdě a nečekaně zasáhla. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Doma jsme před tím žádné zásadní konflikty neměli, prostě jsme se jen potýkali s běžným zatížením, jaký přinášejí roky péče o děti a o domov, kdy už není tolik času na romantiku a večeře při svíčkách. Brala jsem to tak, že je na čas nutné držet krok s nároky, které tahle etapa života přináší, a i když jsem si taky připadala vyčerpaná a vadil mi ten úmorný kolotoč, ani by mne nenapadlo hledat dobrodružství mimo manželství. Když se taková příležitost naskytla mému muži, bohužel jí neodolal. Začal si románek s kolegyní a dost se do toho zapletl, takže jsem se o tom od dobrých lidí dozvěděla, a náš vztah prošel strašlivou krizí. Kvůli dětem jsem se pokusili ji ustát, což se nakonec podařilo, ale bylo to peklo, a kdybychom toho bývali mohli zůstat ušetření, byla bych tisíckrát radši.“

Vědět tak dopředu, co to obnáší
Mnozí „nevěrníci“ bývají zpětně zaskočeni, když vidí, co všechno jejich nevěra napáchala. Zvláště pokud se jí dopustili, ač vlastně neměli v úmyslu ohrozit, natož rozbít svůj původní vztah.
„Každému, kdo se už už nalézá na prahu mimomanželské aférky, bych doporučil, aby si včas uvědomil, že nevěrou vznikne v původním vztahu velká nerovnováha. Pokud se podváděný partner o nevěře dozví, hluboce ho to zraní, takže si projde nezměrným citovým utrpením. Opravdu chceme své nejbližší osobě takto ublížit? Následky nevěry jsou téměř vždy mnohem hrozivější, než si je člověk schopen připustit,“ upozorňuje německý párový terapeut Hans Jellouschek, který také připomíná, že současná doba pohled na nevěru značně zkresluje.

Nevěra jako denní chleba?
Neadekvátní představy o nevěře vznikají mimo jiné kvůli celkové atmosféře ve společnosti, která si působením časopisů, filmu i literatury zvykla na to, že nevěra k životu patří málem jako denní chleba. Je to jeden z mnoha nepravdivých postmoderních mýtů, podporovaných i články v médiích, které z evolučního hlediska zvláště u mužů sklon ke střídání partnerek povyšují málem na přírodní zákon. (Viz. dále – rozhovor s evoluční psycholožkou Kateřinou Klapilovou). Existenci takového zákona sice vyvracejí všechny páry, které bok po boku bez nevěry prožijí mnoho let, svého vztahu si váží a rozhodně si nepřipadají v ničem ošizeny, jenže takové žijí obvykle v ústraní. Před zraky veřejnosti se naopak přetřásají případy nevěr, ať už zpodobených ve filmech nebo odžitých známými osobnostmi včetně předních politiků, herců a dalších tzv. VIP osobností, které v roli vzorů vysílají k veřejnosti jasný signál, že nevěra je normální jev.
„Naše doba si libuje v relativismu, který potírá rozdíl mezi pravdou a nepravdou, dobrem a zlem, krásou a kýčem. Již se nevztahujeme k absolutní hodnotám, vše je relativní. To vyvolává zmatek v srdcích a následně i vztazích. Vyznavači relativismu mají navíc jednu výhodu – nemusejí se přetvařovat. Neznají totiž stud. Co se nevěry týká, obávám se, že možná nejsme daleko od chvíle, kdy bude medicinalizována, to znamená, že na nevěrníky se nebude pohlížet jako na lidi morálně nekvalitní, nýbrž jako na lidi, kteří prostě nemohli jinak, a tak jim to musíme tolerovat,“ popisuje situaci psychiatr a teolog Max Kašparů.

Nepropadejme skepsi a pečujme o vlastní vztah
Pod mottem „Věrnost není slabost“ proběhne v České republice 14. až 20. února 2011 již pátý ročník celostátní kampaně Národní týden manželství, která chce aspoň jednou za rok veřejně připomenout, že dobré manželství není samozřejmost.
„O věrnosti se v pozitivním smyslu v české společnosti mluví snad už jen ve vztahu firem či obchodních řetězců k jejich zákazníkům či naopak. Reklamní letáky, věrnostní programy a karty sice hlásají, že věrnost se vyplatí, ale nějak jsme zapomněli, že totéž platí i ve vztazích v manželství. Nevěra má v naprosté většině případů pro manželství nebo vztah ničivé důsledky. V prostředí, kde se dlouhodobě oslabuje hodnota odpuštění a závazku vůči druhému, má jen málo párů sílu takovou krizi zvládnout. Národní týden manželství chce inspirovat k tomu, aby si české páry mohly připomenout, co vlastně ve svém vztahu doopravdy chtějí, a našly cestu, jak nezničit nebo napravit něco, na čem jim opravdu záleží – svůj důvěrný vztah,“ poznamenal u příležitosti letošního Národního týdne manželství jeden ze zakladatelů a organizátorů této iniciativy Jiří Unger.
A tak je snad na místě si uvědomit, že přestože to, co běžně ve vztazích mezi muži a ženami pozorujeme okolo sebe nebo někdy dokonce možná i zažíváme na vlastní kůži, nemusíme propadat deziluzi ani ztrátě optimismu. Pořád ještě se najde dost párů, které jsou si vědomy hodnoty výlučnosti svého vztahu a dělají vše proto, aby si ho navzdory výstřelkům doby uchránily.
„Takoví lidé většinou nějak poznali nebo pocítili, že věrnost jedinému člověku propůjčuje vztahu zcela mimořádný charakter. Jestliže sdílím něco tak osobního jako sexuální intimitu jen se svým partnerem a nikým jiným, pak to nesmírně posiluje a prohlubuje naši vzájemnost a důvěru. Z našeho vztahu se stává prostor, kam nikdo jiný nevstupuje ani nikdy nevstoupil. Získáváme jedinečné hájemství, které má obrovskou hodnotu a dopřává nám pocit bezpečí, jež jako lidské bytosti pro šťastný život velmi potřebujeme,“ uzavírá párový terapeut Hans Jellouschek.

Použitá literatura:
Hans Jellouschek: Was die Liebe braucht, Kreuzverlag 2009
Tisková zpráva Národní týden manželství 2011 - http://tydenmanzelstvi.cz/

Eva Labusová
www.evalabusova.cz

Vyšlo v časopise děti a my 2 2011
 

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje