úvod > Studie a úvahy > Články > Zdravá manželství, zdravá společnost

Zdravá manželství, zdravá společnost

V roce 1996 učinil Kongres následující závěry:

• Manželství je základem úspěšné společnosti.
• Manželství je neodmyslitelnou institucí úspěšné společnosti, která prosazuje zájmy dětí.
Health and Human Services—Administration for Children and Families (http://www.acf.hhs.gov/healthymarriage/about/mission.html#ms)

.......................................................................................................................................................

"Rozpad rodin stojí americké plátce daní každoročně nejméně 112 miliard $. Tyto náklady se opakují, tj. vyskytují se každý rok, což znamená, že úpadek manželství stojí americké plátce daní více než 1 bilion $ za dekádu. Snížení těchto nákladů je opodstatněnou starostí vlády, politiků a zákonodárců. (The Taxpayer Costs of Divorce and Unwed Childbearing: First-Ever Estimates for the Nation and All Fifty States. Institute for American Values, 2008, pp. 20.)

.......................................................................................................................................................

“...Konečně, předběžný výzkum ukazuje, že kurzy manželského vzdělávání mohou způsobit opravdovou změnu v tom, jak podpořit manželské páry, aby zůstaly spolu, a jak povzbudit nesezdané dvojice, které spolu žijí, aby vytvořily trvalejší svazek. Rozšíření přístupu k takovým službám by mělo být něco, s čím každý může souhlasit..." (Barack Obama, Audacity of Hope, 2006, p.334)

Úvod
Výzkum v mnoha disciplinách společenských věd ukazuje nevyhnutelné spojení mezi manželským úspěchem a nezdarem a řadou velmi významných společenských výsledků. S ohledem na téměř 50% rozvodovost v celé společnosti a na zátěž, kterou každý rozvod klade na státní i federální vlády, je jasné, že manželské výsledky mají zásadní význam pro celkovou stabilitu americké společnosti. Velkým vlivem na děti, na společenství a na společnost, ovlivňují manželské výsledky v celku deformaci naší kultury, kultury, která se stala zbytečně rozpolcená následkem dvou rozšířených druhů nevědomosti: nevědomosti o známých faktorech, podle kterých lze předvídat úspěch nebo selhání, a nevědomost o vzájemném vztahu mezi manželským vzděláváním a manželskými výsledky. Tento dokument shrnuje jak "zdravá manželství", jako společenský faktor, souvisí s několika dobře známými tradičními nápravnými snahami. Tyto údaje jsou prezentovány tak, aby pomohly organizacím ze všech oborů rozpoznat, jak mocným preventivním nástrojem k překonání všem dobře známých a nákladných problémů v naší společnosti je manželské vzdělávání.

I když rozsah a pozadí citovaných studií jsou rozličné, jejich závěry potvrzují vliv, který mají manželské výsledky v následujících oblastech...

Týrání dětí/Sexuální trauma
• Dítě, které nežije se oběma svými sezdanými rodiči, je více ohroženo týráním. (1)
• Ve srovnání se svými vrstevníky, žijícími s oběma rodiči, mají děti žijící jen s jedním rodičem o 77% větší riziko zranění fyzickým týráním, o 63% větší riziko zjevného fyzického týrání, o 87% větší riziko zranění fyzickým zanedbáním, o 165% větší riziko zjevného fyzického zanedbání, o 220% větší riziko zanedbaného vzdělání, přibližně o 80% větší riziko vážného zranění nebo ublížení následkem týrání nebo zanedbání, přibližně o 90% větší riziko mírného zranění nebo ublížení následkem špatného zacházení, a o 120% větší riziko ohrožení nějakým druhem dětského týrání nebo zanedbání. (2)
• Britské údaje ukazují, že nejnižší úroveň vážného týrání je v trvale neporušených rodinách (sezdaní biologičtí rodiče); v náhradních rodinách je úroveň týrání šestkrát vyšší; v rodině pouze svobodné matky je úroveň týrání 14x vyšší; v kohabitující rodině 20x vyšší a v rodině pouze svobodného otce 20x vyšší. Nejnebezpečnější je rodina, kde matka kohabituje s přítelem, který není otcem dítěte, tam byla zjištěna úroveň týrání 33x vyšší než v trvale neporušené rodině. (3)
• Pravděpodobnost manželského rozpadu je vyšší mezi lidmi, kteří během dětství zažili fyzické týrání, znásilnění nebo vážný fyzický útok nebo ublížení. (4)
• Smrtelné týrání dětí všeho věku se vyskytuje 3x častěji v náhradních rodinách než v neporušených sezdaných rodinách. (5)
• Když se rodiče rozvedou, většina dětí trpí; u některých se toto utrpení může změnit v dlouhodobé psychické poškození. Zanedbání dětí, které může být psychicky škodlivější než fyzické týrání (6), je dvakrát vyšší u rozloučených nebo rozvedených rodičů. (7)
• Vyšší míra rozvodovosti nejen doprovází vyšší míru týrání dětí, ale nový sňatek míru týrání dětí nesnižuje a dokonce ji může zvýšit. (8)
• Míra sexuálního zneužívání dívek jejich nevlastními otci je nejméně 6x vyšší (9) a může být až 40x větší (10) než sexuální zneužívání dcer jejich biologickými otci, kteří setrvali v úplných rodinách.
• Dvouleté a mladší děti jsou usmrceny nevlastními rodiči 70-100x častěji než biologickými rodiči. Kojenci jsou vzhledem ke svým malým rozměrům dokonce ještě zranitelnější. (11)

Dětská úspěšnost
• Děti z rozvedených rodin jsou horší ve čtení, v matematice, mají horší výslovnost a častěji opakují třídu než děti z úplných rodin (12). Údaje z dlouhodobé Studie ranného dětství (n=11 519) ukázaly, že děti z rodin se sezdanými biologickými rodiči mají v průměru lepší známky ze čtení než jejich vrstevníci žijící s kohabitujícími rodiči nebo v náhradních rodinách, dokonce i když se vezme v úvahu vzdělání rodičů, rodinný příjem a chudoba. (13)
• Absence otce obecně zhoršuje výsledky poznávacích testů malých dětí, speciálně známky z matematiky u dcer. (15) Do věku 13 let je schopnosti číst v průměru o ½ roku zpožděná u dětí rozvedených rodičů ve srovnání s dětmi žijícími v úplné rodině. (16)
• Děti žijící s jedním rodičem si vedou hůře při testech, mají horší docházku, horší známky a menší vyhlídky dostat se na vysokou školu než jejich vrstevníci. (17)
• Děti ve věku od 3 do 12 let z rodin se sezdanými biologickými rodiči dosahují v průměru lepších výsledků v početních testech než jejich vrstevníci z rodin s biologickou matkou a nevlastním otcem, z rodin s neprovdanou biologickou matkou a kohabitujícím partnerem, nebo z rodin pouze s biologickým otcem. (18)
• Děti žijící pouze s jedním rodičem častěji chybí ve škole, častěji chodí za školu, mají horší známky a častěji zanechají studia než děti z rodin se dvěma rodiči (19); 86% dětí rozvedených rodičů je méně úspěšných v dosažení vysokoškolského vzdělání. (20)
• Podle údajů dlouhodobé studie o vzdělání (N=6 954) ti, kteří ve svých 14 letech žijí s jedním rozvedeným rodičem nebo v náhradní rodině a nezažili žádnou další rodinnou změnu během pozdního dospívání, dosahují ve svých 26 letech v průměru nižší úrovně vzdělání, menší roční příjmy a mají méně prestižní zaměstnání, ve srovnání s těmi, kdo žijí v úplných rodinách. (21) Ti, kteří ve svých 14 letech žijí s jedním rozvedeným rodičem nebo v náhradní rodině, ale navíc během pozdního dospívání zažili další změny v rodině, vykazují v průměru horší výsledky vysokoškolského studia, dosaženého vzdělání, příjmu, chudoby a prestiže v zaměstnání. Negativní vlivy života v neúplné rodině, která prošla dalšími změnami v období pozdního dospívání, jsou dvakrát větší než u případů, kdy v období pozdního dospívání nedošlo k žádným dalším změnám ve struktuře rodiny. (22)
• Francouzské údaje ukazují závislost mezi odloučením rodičů a vysokoškolským vzděláním dětí, bez ohledu na ostatní základní faktory; odloučení rodičů zkracuje celkový čas, po který se dítě vzdělává, o dobu od 6 měsíců až po více než rok. (23)
• Míra odpadnutí ze střední školy je mnohem vyšší u dětí rozvedených rodičů než u dětí, které vždy žily se sezdanými rodiči (24); studium vysoké školy je o 60% méně časté u dětí rozvedených rodičů ve srovnání s dětmi z úplných rodin. (25)
• Četné studie o vlivu rozvodů na děti vykazují nižší dosažené vzdělání jako jeden z dlouhodobých následků rozvodu (26); život s jedním rodičem zvyšuje riziko nedokončení střední školy o 150% pro průměrné dítě bílé pleti, o 100% pro průměrné latinsko-americké dítě, a o 80% pro průměrné černošské dítě; třetina odchodů ze střední školy v USA může být způsobena rozpady rodin (asi 6% z celkových 19% odchodů ze střední školy, při vyloučení testů GED je to dokonce více) (27). (Pozn. překl.: Testy GED – General Educational Development - je soubor testů z pěti předmětů, jejichž absolvent obdrží potvrzení, že dosáhl úrovně amerického nebo kanadského středoškolského vzdělání).
• Použijeme-li údaje z Národní dlouhodobé studie zdraví dospívajících a ze studie Zdraví dospívajících a úspěšnost vysokoškolského studia k odhadu jak rozpad manželství rodičů mění výsledky dospívajících v matematice, tak průměrné známky a úroveň propadnutí z tohoto předmětu ukazují souvislost mezi rozpadem manželství rodičů a dosažením vysokoškolského vzdělání může být příčinná, bez ohledu na použitou metodu analýzy. (28)
• Údaje z dvacetileté studie Manželská nestabilita v průběhu života (N=2 033) ukazují, že rozvod v první generaci souvisí s nižším vzděláním ve druhé a třetí generaci; rozvod prarodičů souvisí s nižší úrovní dosaženého vzdělání a s větší pravděpodobností manželských neshod. Tato souvislost platí i když se prarodiče rozvedli před narozením vnoučete. (29)

Domácí násilí/Sexuální násilí
• Provdané ženy s dětmi trpí mnohem méně násilí než svobodné matky. Míra násilí páchaného manželem, přítelem nebo domácím partnerem je dvakrát vyšší u matek, které nikdy nebyly provdány, než u matek, které někdy provdány byly (včetně rozloučených nebo rozvedených). (30)
• Míra šikanování žen odloučených od jejich manželů je zhruba 25x vyšší než u vdaných žen. (31)
• Kanadské údaje ukazují, že odloučené ženy přiznávají 9x častěji násilí jako něco běžného, a rozvedené ženy přiznávají 4x častěji násilí jako něco běžného, ve srovnání s vdanými ženami. (32)
• Kohabitující respondentky ve věku 18-28 let (N=3 295) přiznaly 3x větší pravděpodobnost násilí ze strany partnera než jejich provdané vrstevnice za období 12 měsíců před provedeným průzkumem, který zjišťoval kvalitu a trvání vztahu, úroveň vzdělání respondentů a jejich partnerů, postavení v zaměstnání, příjem, přítomnost dětí v domácnosti, rasu, věk, faktory rodinného původu a náboženství. Ve stejném průzkumu přiznaly mladé kohabitující ženy 2x častěji, že spáchaly násilí na svých partnerech, než jejich provdané vrstevnice. (33)
• Manželé spáchají asi 5% všech znásilnění žen, ve srovnání s 21% znásilnění spáchanými bývalými manžely, přáteli nebo bývalými přáteli. (34) Velké množství průzkumů ukazuje, že manželství je pro ženy méně nebezpečné než kohabitace. (35)

Duševní a fyzické zdraví
(Viz též “Zdravá manželství, zdravé životy" (36))
• Komplexní přehled výzkumu od roku 1990, připravený Úřadem pro zdraví a služby obyvatelstvu USA, ukazuje, že "lidé žijící v manželství jsou zdravější než lidé nesezdaní napříč širokým spektrem ukazatelů zdravotního stavu... Většina výzkumníků soudí, že souvislost mezi manželstvím a zdravím představuje kombinaci výběru a zabezpečení." (37)
• "Přibývá literárních pramenů, které svědčí o tom, že manželství může mít širokou škálu přínosů, včetně zlepšení osobní ekonomické prosperity, duševního a tělesného zdraví a duševní pohody dětí... Nejserioznější nedávné doklady ukazují, že manželství má pozitivní vliv na jisté se zdravím související výsledky." (38)
• Mnohé souvislosti mezi manželstvím a lepším zdravím dětí i dospělých "jsou dokumentovány stovkami kvantitativních studií pokrývajících různá časová období a různé země." (39)
• Prakticky každá studie úmrtnosti a manželského stavu ukazuje, že lidé obou pohlaví, kteří nežijí v manželství, mají vyšší míru úmrtnosti, ať je to následkem nehody, nemoci nebo sebevraždy, a to bylo zjištěno ve všech zemích, kde vedou přesné zdravotní statistiky. (40)
• Průzkum 130 empirických studií o vztahu mezi manželstvím a duševní pohodou ukázal "těsný vztah mezi stavem manželství a osobní duševní pohodou." (41)
• Nešťastné manželství může zvýšit pravděpodobnost onemocnění o 35% a zkrátit život o čtyři roky; ve šťastném manželství lidé žijí déle a jsou zdravější než lidé rozvedení nebo žijící v nešťastném manželství; neprovdané ženy mají o 50% vyšší míru úmrtnosti než provdané ženy; neženatí muži mají o 250% vyšší míru úmrtnosti než ženatí muži. (42)
• "Manželství je přínosem pro zdraví a duševní pohodu, ale také... že tyto výhody závisí částečně na kvalitě manželství." (43)
• Ženy, které udávaly, že mlčí během konfliktu se svým manželem – což je indikace zlosti vyvolané pohřbenými problémy – měly čtyřikrát větší riziko úmrtí při onemocnění srdce během následujících 10 sledovaných let. (44)
• Párům z konfliktních manželství trvá déle než párům ze šťastných manželství uzdravit se ze všech možných zranění. (45)
• Studie zahrnující padesátileté období ukázala, že děti, které zažily rozvod rodičů, mají očekávanou průměrnou délku života zkrácenou o čtyři roky. Tyto vlivy jsou srovnatelné s kouřením cigaret. (46)
• Mezi vlivy rozvedených rodin na zdraví dětí patří zdvojnásobení rizika astma a častější výskyt zranění. (47)
• U dcer rozvedených rodičů je zvláště vysoké riziko rozvoje depresivních symptomů během dospívání. (48)
• Údaje z Průzkumu národního zdraví (n=80 018) ukazují, že během období osmi let je pravděpodobnost úmrtí lidí, kteří nikdy nevstoupili do manželství o 58% vyšší, rozvedených a rozloučených o 27% vyšší, a ovdovělých o 39 procent vyšší ve srovnání s lidmi žijícími v manželství. (49)
• Následkem stresů spojených s manželskými konflikty a rozpadem manželství jsou nedostatky potomků v citovém chování a v oblastech poznávání. Zdá se, že tyto nedostatky zvyšují zdravotní riziko, protože vedou k nezdravému chování a ke změnám psychologických systémů reagujících na stresy, včetně neuroendokrinních, kardiovaskulárních a neurotransmitních funkcí. Děti tak platí svým zdravím za konflikty s rozpady manželství rodičů. (50)
• Národní průzkum dětí, hlavní dlouhodobá studie prováděná ve třech vlnách, zjistil, že rozvod rodičů je spojen s vyšším výskytem několika duševních zdravotních problémů dětí: deprese, uzavřenost vůči přátelům a rodině; agresivita, impulsivnost nebo hyperaktivní chování; a buď neúčast na práci ve třídě nebo její vyrušování. (51)

Závislost
• Děti, které berou drogy a zneužívají alkohol, pocházejí s větší pravděpodobností z rodinného prostředí charakterizovaného rodičovskými konflikty a odmítáním, a protože rozvod tyto faktory umocňuje, zvyšuje i pravděpodobnost, že děti budou nesprávně zacházet s alkoholem a začnou brát drogy. (52)
• V úplných věku a rodinách děti méně často užívají drogy; (53) Při srovnatelném pohlaví dospívající, žijící v rodině s jedním rodičem, přiznávali s větší pravděpodobností nedovolené užívání drog, ve srovnání s těmi, kdo žili v rodině se svými nerozvedenými biologickými rodiči. (54)
• První dva roky po svatbě manželství snižuje přílišné pití o 10% a četnost flámů u mužů o 11%, a zmenšuje o 20% podíl žen, které přiznaly flámování. (55)
• Výskyt konfliktů mezi rodiči významně zvyšuje pravděpodobnost následné silné deprese, stejně jako požití alkoholu nebo potíží se závislostí. (56)
• Údaje o 8 613 dospělých z kalifornské kliniky základní péče ukazují, že traumatické zkušenosti z dětství – včetně fyzického a citového zanedbávání, domácího násilí a rozloučení a rozvodu rodičů – zvyšují pravděpodobnost začátku užívání drog od raného dospívání do dospělosti, stejně jako užívání drog v dospělosti, drogové závislosti a nitrožilního užívání drog. Ve srovnání s vrstevníky z úplných rodin užívali náctiletí, jejichž rodiče se rozvedli, s téměř čtyřikrát větší pravděpodobností zakázané drogy před dosažením 14 let, a s téměř dvojnásobnou pravděpodobností užívali drogy během svého života. (57)
• Údaje o 2011 dospívajících průměrného věku 14 let ukázaly, že náctiletí ze smíšených rodin nebo z rodin s jedním rozvedeným rodičem, ve srovnání s náctiletými z úplných rodin, mají tendenci k vyšší míře problémů v chování včetně konzumace tabáku, piva, vína, tvrdého alkoholu nebo marihuany, flámování, držení zbraní, fyzických útoků nebo sexuální aktivity. To platilo při srovnatelném věku, pohlaví, rase, dosaženém mateřském vzdělání, rodičovské podpoře a dohledu, podpoře sousedů a vrstevníků a příslušnosti ke škole. (58)
• Mladí, kteří žijí s rozvedenými rodiči, ať samotnými nebo znovu sezdanými, mají s větší pravděpodobností vysoce rizikové chování jako významné týrání, držení zbraně, rvačky a sexuální aktivita. Tento vliv rodinné struktury zůstává i při srovnatelné demografii, stylu rodičů a společenských faktorech. (59)

Předmanželský sex/Nemanželské porody
• Míra panenství/panictví mezi náctiletými všech věkových kategorií má silnou souvislost s přítomností nebo absencí sezdaných rodičů. (60)
• Děti, které vyrostly v domácnosti s jedním rodičem, s menší pravděpodobností vstupují do manželství, s větší pravděpodobností se rozvádějí a s větší pravděpodobností mají děti mimo manželství. (61)
• Ženy, které vyrostly v rodinách řízených ženami, mají o 53% větší pravděpodobnost, že se provdají jako náctileté, o 111% větší pravděpodobnost, že jako náctileté porodí dítě, o 93% větší pravděpodobnost, že zažijí manželský rozvrat. (62) Pro bílé dospívající ženy měl počet změn v rodině (rozvod rodičů, nové manželství atd.), které zažily během dětství a dospívání, významný vztah k pravděpodobnosti pohlavního styku. Ty, které přiznaly několikanásobné změny v rodině, s větší pravděpodobností přiznaly nemanželský pohlavní styk. (63)
• Podle údajů Národní dlouhodobé studie zdraví dospívajících o sexuálně aktivních náctiletých, kteří měli aspoň dva sexuální partnery (n=1 468), chlapci žijící s oběma biologickými nebo adoptivními rodiči s o 64% větší pravděpodobností vždy používali antikoncepci, ve srovnání s podobnými chlapci, kteří nežili s oběma rodiči. (64)
• Mladé ženy ve věku 13-19 let, které někdy žily se svobodným osamělým rodičem, mají větší riziko, že jako náctileté otěhotní dříve než se provdají, než mladé ženy, které nikdy nežily se svobodným osamělým rodičem. (65)
• Afro-americké dospívající dívky, žijící s kohabitujícími rodiči, měly více než třikrát větší pravděpodobnost sexuální aktivity ve srovnání s dospívajícími žijícími se sezdanými rodiči. Ty, které žily s jedním rodičem následkem rozpadu manželství, měly 2,8x větší pravděpodobnost sexuální aktivity ve srovnání s těmi, které žily se sezdanými rodiči. (66)
• "Plátci daní v Kalifornii nesou tíhu největších státních i lokálních nákladů za rozpady rodin, odhadem 4,8 miliard $ ročně." Toto číslo představuje spodní hranici neboli minimální odhad. (102)
• "Při rozvodovosti skoro 50%, kdy každý rozvod znamená, střídmě odhadnuto, zátěž pro sociální služby 30 000 $, jsou výsledky manželství rozhodující pro celkovou stabilitu americké společnosti. Výsledky manželství mají dopad na manžele, jejich děti, jejich společenství a na kulturu, ve které žijeme." (103)
• U vzorku dospívajících panen a paniců, měli ti, kteří žili s dvěma sezdanými rodiči, zhruba o 40% menší pravděpodobnost sexuální aktivity v období přibližně jednoho roku po provedeném průzkumu, než ti, kteří nežili s oběma sezdanými rodiči. (67)
• Na základě průzkumu oddělujícího mechanismy způsobující souvislost mezi rozvodem rodičů a duševní pohodou potomků, připisují výzkumníci rozvodu příčinnou úlohu při dřívějším zahájení pohlavních styků dětí. (68)
• Z rodin s jedním rodičem pochází téměř 30% náctiletých chlapců, kteří zplodili nemanželské dítě, dvakrát tolik než kolik chlapců pochází z rodin se dvěma rodiči. (69)
• Při průzkumu 3 828 dospívajících ve věku 14-16 let byla pravděpodobnost, že ti, kteří žijí se svými biologickými rodiči, jsou sexuálně aktivní, 2,4x menší než u těch, kteří žili se svou matkou a jejím kohabitujícím partnerem, 1,7x menší než u těch, kteří žili s osamělou nikdy neprovdanou matkou, 1,8x menší než u těch, kteří žili s rozvedenou nebo rozloučenou osamělou matkou, a 1,9x menší než u těch, kteří žili s nevlastním otcem po rozvodu rodičů. (70)
• Ženy, které v dětství zažily změněnou péči (např. rozvod rodičů, nový sňatek, přistěhování matčina partnera atd.) s významně vyšší pravděpodobností předčasně otěhotní. Údaje a Národního průzkumu rodinného růstu (n=10 141) ukazují, že ženy, které zažily v dětství takovou změnu, otěhotněly během dospívání s 1,7x větší pravděpodobností, ty, které zažily dvě takové změny, otěhotněly během dospívání s 3,13x větší pravděpodobností, a ty, které zažily tři takové změny, otěhotněly s 5,73x větší pravděpodobností ve srovnání s těmi, kdo v dětství žádnou takovou změnu nezažily. (71)

Chudoba
• Téměř 50% domácností s dětmi, které se rozvedou, po rozvodu zchudne. (72)
• 40% rodin, které jsou na sociální podpoře, jsou domácnosti s jedním rozvedeným nebo rozloučeným rodičem. (73)
• Rozvod zvyšuje pravděpodobnost, že se rodina stane ekonomicky chudou, přičemž rodiny s jedním rodičem tvoří více než 73% třídy s nejnižším příjmem. (74)
• Téměř polovina amerických rodin po rozvodu zažije chudobu; (75) ukázalo se, že příjem domácnosti po rozvodu klesne v průměru o 42%. (76)
• 75% všech žen, které žádají o sociální podporu, to dělá kvůli rozpadlému manželství nebo kvůli rozpadlému mimomanželskému vztahu s mužem. (77)
• Protože rozvod vede k nižším příjmům domácnosti a k většímu riziku chudoby, ovlivňuje i úroveň dosaženého vzdělání dětí, což se projevuje jejich nižšími příjmy v dospělosti. (78)
• Kdyby se svobodné matky vytvořily páry se svobodnými muži stejné rasy, podobného stáří a podobné úrovně vzdělání, tak uskutečnění takových teoretických sňatků by snížilo chudobu v domácnostech těch matek o 80%. (79) Jiní výzkumníci použili podobný přístup a došli k tomu, že takové sňatky by snížily chudobu svobodných matek o 65%. (80)
• Analýzy vlivu manželství na míru chudoby, za podmínky že podíl domácností s různými strukturami rodiny zůstává neměnný v čase, ukazují, že více než 80% chudoby souvisí s takovými změnami struktury rodiny, jako je přírůstek domácností vedených svobodnými matkami. (81)
• Negativní sociálně- ekonomické následky vyrůstání v nestabilní rodině po rozvodu mají vliv také na sociálně-ekonomické výsledky mužských i ženských potomků. (82)
• Rozvod zmenšuje potenciál každého člena domácnosti shromažďovat bohatství. Pokles příjmu je mezigenerační, přičemž děti rozvedených rodičů pravděpodobně v dospělosti vydělají méně než děti z úplných rodin. (83)

Zločin a ohrožená mládež
• Míra trestů odnětí svobody je 12x vyšší u dětí z rozvedených rodin než u dětí z rodin se dvěma rodiči. (84)
• Jedna dlouhodobá americká studie, která sledovala 6400 chlapců po dobu 20 let, objevila, že děti vyrůstající v domácnosti bez biologického otce s 3x větší pravděpodobností spáchají trestný čin, který je přivede do vězení, než děti z úplných rodin. (85)
• Dítě, které vyrostlo mimo úplnou rodinu, s větší pravděpodobností spáchá trestný čin jako náctiletý nebo jako mladý dospělý. Chlapci, vychovávaní v domácnosti se svobodnou matkou a v kohabitující domácnosti spáchají s dvakrát větší pravděpodobností trestný čin, který je přivede do vězení, ve srovnání s dětmi vyrůstajícími s oběma rodiči. (86)
• Údaje z Národního dlouhodobého průzkumu mládeže ukazují, i při srovnatelných charakteristikách manželství a prostředí, že dospívající ve věku 10-14 let, žijící s oběma nepřetržitě sezdanými biologickými rodiči, prokazují nižší míru problémového chování než jejich vrstevníci z jakéhokoliv jiného typu rodiny. (87) U dospívajících dívek je silná souvislost mezi strukturou rodiny a zločinností,(88) nepřátelským chováním, (89) užíváním drog, krádežemi, chozením za školu (90) a zlořádem alkoholu. (91)
• Využitím údajů z Národní dlouhodobé vzdělávací studie (n=10 286) výzkumníci zjistili, že dospívající z domácností s nedávno rozvedenou matkou, s matkou a nevlastním otcem, se svobodnou matkou nebo svobodným otcem vykazují více problémového chování bez ohledu na společenské pozadí. (92)
• Podíl dospívajících ve věku 15-19 let, narozených mimo manželství, je spojen s významným nárůstem výskytu odnětí svobody za zabití. (93)
• Údaje z Národní dlouhodobé studie zdraví dospívajících (n=13 231) ukázaly, že dospívající, žijící se sezdanými biologickými rodiči, vykazují s menší pravděpodobností delikventní chování, jako jsou úmyslné ničení majetku, krádeže, vážné zranění jiné osoby, prodej drog atd., než mladiství žijící pouze se svými matkami, se svými matkami a nevlastními otci, nebo se svými matkami a jejich kohabitujícími partnery. (94)
• Rozvod souvisí s častějším chozením za školu, sníženou schopností vytvářet úspěšné společenské vztahy a řešit konflikty, a s častějším zapojením do trestné činnosti a užívání drog. Taková konstelace faktorů zvyšuje pravděpodobnost, že dítě bude ovlivněno gangy a zapojí se do nich. (95)
• Vysoká míra rozpadu rodin a nízká míra sňatků souvisí s vysokým výskytem vražd a loupeží jak mezi afro-americkými, tak mezi bílými dospělými a mladistvými. "Struktura rodiny je jednou z nejsilnějších, ne-li vůbec nejsilnější, indikací změn v městském násilí ve všech velkých městech USA." (96)

Vztahy mezi manželským vzděláváním a manželskými výsledky
• Souhrnná analýza více než 100 studií o vlivu manželského vzdělávání jasně ukázala, že programy manželského vzdělávání fungují – "zmenšují počet neshod, zlepšují komunikaci, zlepšují rodičovské dovednosti, upevňují stabilitu a zvyšují manželské štěstí". Výzkumníci dospěli k tomu, že manželství mohou víc než jenom přežít: Mohou také vzkvétat, když páry získají dovednosti jak zajistit, aby jejich vztah fungoval." (97)
• Souhrnná analýza dvaceti různých programů manželského vzdělávání, popsaných v 85 studiích zahrnujících 3886 párů, zjistila průměrný pozitivní dopad velikosti 0,44, což naznačuje, že průměrný pár, který se zúčastnil kteréhokoliv programu manželského vzdělávání, zlepšil své chování a kvalitu vztahu tak, že byly lepší než u dvou třetin párů, které se nezúčastnily žádného programu manželského vzdělávání. (98)
• Souhrnná analýza 16 studií sledovala smysluplné dopady programu na přínosy v komunikačních dovednostech, manželské spokojenosti a dalších ukazatelích kvality vztahu. Průměrný pár po absolvování kurzu manželského vzdělávání byl schopen v základních oblastech manželské komunikace předčít 83% párů, které se nezúčastnily manželského vzdělávání. (99)
• Dlouhodobá studie známého programu manželského vzdělávání ukázala, že ve srovnání s páry, které se kurzu nezúčastnily, jsou páry, které se kurzu zúčastnily, tři roky po absolvování kurzu spokojenější v oblasti vzájemných vztahů, v oblasti sexu a jejich problémy jsou méně intenzivní; také až do 12 let po kurzu prokázaly lepší komunikační dovednosti, méně negativních komunikačních návyků a obratnější řešení konfliktů; v období tří až pěti let po kurzu uvádějí méně případů fyzického násilí na svých partnerech. (100)
• Analýza 117 studií ukázala, že Manželské a vztahové vzdělávání vytváří "významné přiměřené přínosy ve dvou obvykle sledovaných výsledcích: v kvalitě vztahu, kde se přínosy pohybují od 0,24 do 0,36, a v komunikačních dovednostech, kde jsou přínosy o něco větší od 0,36 do 0,54. Navíc, když byly později provedeny a vyhodnoceny další průzkumy, nebylo mnoho dokladů o tom, že by tyto přínosy slábly. Tudíž se zdá rozumné, aby se federální a státní politici zajímali o prověření zda lepší dostupnost služeb Manželského a vztahového vzdělávání může pomoci více párům uzavřít a zachovat zdravá manželství." (101)

 

(1) Why Marriage Matters, Second Edition: Twenty-Six Conclusions from the Social Sciences.
Institute for American Values (2005), pp. 31.

(2) http://www.childwelfare.gov/pubs/statsinfo/nis3.cfm#family

(3) Whelan, Robert. (1993). Broken Homes and Battered Children: A Study of the Relationship
Between Child Abuse and Family Type, London: Family Education Trust.

(4) Whisman, M.A. (2006, December). “Childhood trauma and marital outcomes in
adulthood.” Personal Relationships, 13(4), 375-386.

(5) Fagan, Patrick F. “The Child Abuse Crisis: The Disintegration of Marriage, Family, and
the American Community.” The Heritage Foundation Backgrounder. May 15, 1997.

(6) Emery, Richard. “Abused and Neglected Children,” The American Psychologist, Vol. 44,
No. 2 (1989), pp. 321-328.

(7) Egami, Yuriko. “Psychiatric Profile and Sociodemographic Characteristics of Adults
Who Report Physically Abusing or Neglecting Children,” American Journal of Psychiatry,
Vol. 153 (1996), pp. 921-928.

(8) Whelan, Robert, op. cit.
(9) Russell, Diana E. H. “The Prevalence and Seriousness of Incestuous Abuse: Stepfathers
vs. Biological Fathers,” Child Abuse and Neglect, Vol. 8 (1984), pp. 15-22.

(10) Wilson, Margo and Martin Daly, “The Risk of Maltreatment of Children Living with
Stepparents,” in Richard J. Gelles and Jane B. Lancaster, eds. Child Abuse and Neglect:
Biosocial Dimensions, Foundations of Human Behavior (New York: Aldine de Gruyter,
1987), p. 228.

(11) Report from Margo Wilson and Martin Daly, McMasters University: Diana E. H.
Russell, “The Prevalence and Seriousness of Incestuous Abuse: Stepfathers vs. Biological
Fathers,” Child Abuse and Neglect, Vol. 8 (1984), pp. 15-22.

(12) Popenoe, David. (1996). Life Without Father: Compelling Evidence that Fatherhood
and Marriage are Indispensable for the Good for Children and Society. New York: The
Free Press, p. 57; Hill, M. Anne and O’Neill, June. “Family Endowments and the
Achievement of Young Children with Special Reference to the Underclass,” Journal of
Human Resources, Vol. 29 (1994), pp. 1064-1100.

(13) Artis, Julie. “Maternal Cohabitation and Child Well-Being Among Kindergarten
Children”. Journal of Marriage and Family. Vol. 69, Feb. 2007. pp. 222-236.

(14) Powell, Mary Ann and Toby L. Parcel, “Effects of Family Structure on the Earnings
Attainment Process: Differences by Gender”, Journal of Marriage and the Family, Vol.
59 (1997), p. 419, reporting on unpublished research by Frank Mott (1993), prepared
for NIH/NICHD.

(15) Popenoe, op. cit., p. 148.

(16) Stevenson, Jim and Glenda Fredman, “The Social Correlates of Reading Ability,”
Journal of Child Psychology and Psychiatry, Vol. 31 (1990), pp. 689-690.

(17) McLanahan, Sara and Gary D. Sandefur. (1994). Growing Up with a Single Parent: What
Hurts, What Helps. Cambridge, MA: Harvard University Press.

(18) Hofferth, Sandra L. “Residential Father Family Type and Family Well-Being”.
Demography. Vol. 43, n. 1, February 2006, pp. 53-57.

(19) Long, N. and R. Forehand. (1987). “The effects of parental divorce and parental
conflict on children: An overview.” Developmental and Behavioral Pediatrics, 8(5), 292-
296.

(20) Oppawsky, J. “The effects of parental divorce on children in West Germany”. Journal
of Divorce & Remarriage, 16(3/4), 291-304, 1991.

(21) Sung, Yongmin. “Stable Postdivorce Family Structures During Late Adolescence and
Socioeconomic Consequences in Adulthood”. Journal of Marriage and Family, Vol. 70,
Number 1. February, 2008, pps. 129-143.

(22) Ibid.

(23) Archambault, Paul. “Do separation and divorce affect children’s educational
achievement in France?” Population & Societies. No. 379, May 2002.

(24) Ibid, pg. 67.

(25) Aro, Hillevi M. and Ulla K. Palosaari, “Parental Divorce, Adolescence, and Transition
to Young Adulthood: A Follow-Up Study,” American Journal of Orthopsychiatry, Vol. 62,
No. 3 (July 1992), pp. 421-429.

(26) Hopper, James. “The Effects of Divorce on Children: A Review of the Literature.”
1997. Loyola College in Maryland.

(27) McLanahan and Sandefur, op. cit.

(28) Frisco, Michelle L., Muller, Chandra and Kenneth Frank. “Parents’ Union Dissolution
and Adolescents’ School Performance: Comparing Methodological Approaches.” Journal
of Marriage and Family, v 69, n 3, pp. 721-741, August 2007.

(29) Amato, Paul R. and Jacob Cheadle. “The Long Reach of Divorce; Divorce and Child
Well-Being across Three Generations.” Journal of Marriage and Family, v 67, n 1, pp.
191-206, February 2005.

(30) U.S. Department of Justice, National Crime Victimization Survey, 1992-2001.

(31) Waite, Linda J. and Maggie Gallagher. (2000). The Case for Marriage. New York:
Doubleday, pp. 155.
(32) Brownridge, Douglas A., Ko Ling Chan, Diane Hiebert-Murphy, Janice Ristock, Agnes
Tiwari, Wing-Cheong Leung and Susy C. Santos. “The Elevated Risk for Non-Lethal
Post-Separation Violence in Canada: A Comparison of Separated, Divorced, and Married
Women.” Journal of Interpersonal Violence, v 23, n 1 pp. 117-135, 2008.

(33) Brown, Susan L. and Jennifer Roebuck Bulanda. “Relationship Violence in Young
Adulthood: A Comparison of Daters, Cohabitors, and Marrieds.” Social Science Research,
vol. 37, 2008, pps. 73-87.

(34) Ibid.

(35) Ibid.

(36) Healthy Marriages, Healthy Lives: Research on the Alignment of Health, Marital
Outcomes and Marriage Education. California Healthy Marriages Coalition (2008). www.
CaMarriage.com

(37) Wood, Robert G., Goesling, Brian and Sarah Avellar. (2007) The Effects of Marriage
on Health: A Synthesis of Recent Research Evidence. Washington, DC: U.S. Department of
Health and Human Services, Office of the Assistant Secretary for Planning and Evaluation,
Office of Human Services Policy, p. 1. http:aspe.hhs.gov/hsp/07/marriageonhealth/
index.htm

(38) Ibid.

(39) Ribar, David C. (2003) What Do Social Scientists Know about the Benefits of Marriage?
A Review of Quantitative Methodologies. Washington, DC: U.S. Department of Health
and Human Services, Office of Planning, Research, and Evaluation, Administration for
Children and Families, pp. 1.

(40) Coombs, Robert. (1991). “Marital Status and Personal Well-Being: A Literature
Review,” Family Relations, 40, p. 98.

(41) Ibid.

(42) Ross, Catherine E., Mirowsky, John and Karen Goldsteen. “The Impact of the Family
on Health: Decade in Review,” Journal of Marriage and the Family, 52 (1990): 1061.

(43) “Marital Status; Links to physical and mental health”. (2004) MIDUS—Midlife in the
United Status. A National Study of Health and Well-Being. www.midus.wisc.edu

(44) Eaker, E.D., et al. “Marital Status, Marital Strain and the Risk of Coronary Heart
Disease or Total Mortality: The Framingham Offspring Study.” 2nd Int’l Conf on
Women, Heart Disease & Stroke, Feb. 16, 2005.

(45) Kiecolt-Glaser, Janice & Ronald Glaser, Am Psychosomatic Society Meeting,
Vancouver, BC, March 2005.

(46) Dawson, D.A. (1991). “Family structure and children’s health and wellbeing. Data
from the 1988 National Health Interview Survey on Child Health.” Journal of Marriage
and the Family, 53, 573-584.

(47) Singh, Gopal K. and Stella M. Yu, “U.S. Childhood Mortality, 1950 through 1993:
Trends and Socioeconomic Differentials,” American Journal of Public Health, Vol. 86
(1996), pp. 505-512.

(48) Oldehinkle, Albertine J., Johan Ormel, Rene Veenstra, Andrea F. De Winter and
Frank C. Verhulst. “Parental Divorce and Offspring Depressive Symptoms: Dutch
Developmental Trends during Early Adolescence.” Journal of Marriage and Family, v 70,
n 20 pp. 284-293, May 2008.

(49) Kaplan, Robert M. and Richard G. Kronick. “Marital Status and Longevity in the
U.S. Population”. Journal of Epidemiology and Community Health. Vol. 60, (2006) pp.
760-765.

(50) Troxel, Wendy M. and Karen A. Matthews. “What Are the Costs of Marital Conflict
and Dissolution to Children’s Physical Health?” Clinical Child and Family Psychology
Review, vol 7, number 1, pp. 29-57, March 2004.

(51) Popenoe, David, op. cit., p. 62, re work of Wells, Rankin, Demo and Acock.

(52) Doherty, William J. and R. H. Needle, “Psychological Adjustment and Substance Use
Among Adolescents Before and After a Parental Divorce,” Child Development, Vol. 62
(1991), pp. 328-337.

(53) Hoffman, John P. and Robert A. Johnson, “A National Portrait of Family Structure and
Adolescent Drug Use,” Journal of Marriage and the Family, Vol. 60, No. 3 (1998), pp.
633-645; Flewelling, Robert L. and K.E. Baurmann., “Family Structure as a Predictor of
Initial Substance Use and Sexual Intercourse in Early Adolescents, Journal of Marriage
and the Family; Vol. 52 (1990), pp. 171-181. Pediatrics, vol. 111, 2003, pp. 564-572.

(54) Breivik, K. and D. Olweus. “Adolescent’s Adjustment in Four Post-Divorce Family
Structures: Single Mother, Stepfather, Joint Physical Custody and Single Father
Families.” Journal of Divorce and Remarriage. Vol. 44, number 3/4 , 2006, pp. 99-124.

(55) Duncan, Greg. “Cleaning up Their Act: The Effects of Marriage and Cohabitation
on Licit and Illicit Drug Use”. Demography, Vol. 43, Number 4, November 2006, pp.
691-710.

(56) Turner, Health A. and Kathleen Kopiec. “Exposure to Interparental Conflict and
Psychological Disorder among Young Adults.” Journal of Family Issues, v 27, pp. 131-
158, 2006.

(57) Dube, Shanta R., Vincent J. Felitti, Maxia Dong, Daniel P. Chapman, Wayne H. Giles
and Robert F. Anda. “Childhood Abuse, Neglect, and Household Dysfunction and the
Risk of Illicit Drug Use: The Adverse Experiences Study”. Pediatrics, Vol. 11, No. 3,
March 2003, pp. 564-572.

(58) Rodgers, Kathleen B. and Hillary A. Rose. “Risk and Resiliency Factors Among
Adolescents Who Experience Marital Transitions”. Journal of Marriage and the Family.
Vol. 64, Number 4, 2002, pp. 1024-1037.

(59) Ibid.

(60) Capaldi, Deborah M., Crosby, Lynn and Mike Stoolmiller. “Predicting the Timing
of First Sexual Intercourse for At-Risk Adolescent Males,” Child Development, Vol. 67
(1996), pp. 344-359.

(61) Lichter, Daniel T., et al. “Race and the Retreat from Marriage: A Shortage of
Marriageable Men?” American Sociological Review 57 (December 1992); 781-799.

(62) McLanahan, S. and L. Bumpass. “Integenerational Consequences of Family
Disruption,” American Journal of Sociology 4 (July, 1988) 130-52.

(63) Wu, L. L. and E. Thomson. “Race differences in family experience and early sexual
initiation: Dynamic models of family structure and family change.” Journal of Marriage
and Family, vol. 63, number 3, 2001, pp. 682-696.

(64) Manlove, J., Ryan S. & K. Franzetta. “Contraceptive use and consistency in U.S.
teenagers’ most recent sexual relationships.” Perspectives on Sexual and Reproductive
Health. Vol. 36, Number 6, 2004, pp. 265-275.

(65) Crowder, K. and J. Teachman. “Do residential conditions explain the relationship
between living arrangements and adolescent behavior?” Journal of Marriage and Family,
vol. 66, 2004.

(66) Moore, K.A. and P.L. Chase-Lansdale. “Sexual intercourse and pregnancy among
African-American girls in high-poverty neighborhoods: The role of family and perceived
community environment.” Journal of Marriage and Family. Vol. 63, Number 4, 2001,
pp. 1146-1157.

(67) South, S., Haynie, D.L. and S. Bose. “Residential mobility and the onset of adolescent
sexual activity.” Journal of Marriage and Family. Vol. 67, (2005), pp. 499-514.

(68) D’Onofrio, Brian M., Eric Turkheimer, Robert E. Emery, Wendy S. Slutske, Andres
C. Health, Pamela A. Madden and Nicholas G. Martin. “A Genetically Informed Study
of the Processes Underlying the Association between Parental Marital Instability and
Offspring Adjustment”. Developmental Psychology, v 42, n 3, pp. 486-499, May 2006.

(69) Marsigilio, William. “Adolescent Fathers in the United States: Their Initial Living
Arrangements, Marital Experience and Educational Outcomes,” Family Planning
Perspective, 19, November/December, 1987, 240-51.

(70) Moore, M.R. (2001). Social Awakening: Adolescent Behavior as Adulthood Approaches.
New York: Russell Sage Foundation, pp. 109-136.

(71) Quinlan, R. J. “Father absence, parental care, and female reproductive development.”
Evolution and Human Behavior. Vol. 24, 2003, pp. 376-390.

(72) Heath, Julia. “Determinants of Spells of Poverty Following Divorce,” Review of Social
Economy, Vol. 49 (1992), pp. 305-315.

(73) Committee on Ways and Means, U.S. House of Representatives, 1998 Green Book:
Background Material and Data on Programs Within the Jurisdiction of the Committee
on Ways and Means, May 19, 1998, p. 540.

(74) Families with Children by Income Quintile & Family Structure. Bureau of the Census,
Current Pop. Survey, 1997.

(75) Heath, Julia, op. cit.

(76) Corcoran, Peggy O. Unpublished paper, Survey Research Center, University of
Michigan, Ann Arbor, May 1994.

(77) Organization for Economic Cooperation and Development (OECD), Factors Affecting
the Labor Force Participation of Lone Mothers in the United States, prepared by the Panel
on Evaluation Factors Affecting the Labor Force Participation of Lone Mothers, Paris,
1989.

(78) Fagan, Patrick F. “How Broken Families Rob Children of Their Chances of Future
Prosperity,” Heritage Foundation Backgrounder No. 1283, June 11, 1999.

(79) Lerman, Robert. “The Impact of the Changing U.S. Family Structure on Child Poverty
and Income Inequality” Economica 63 (1996): S119-S139.

(80) Thomas, Adam and Isabel Sawhill. “For Richer or for Poorer: Marriage as an
Antipoverty Strategy,” Journal of Policy Analysis and Management 21, no. 4 (2002): 587-
599.

(81) Hoynes, Hilary, Page, Marianne and Ann Stevens, “Poverty in America; Trends and
Explanation,” Journal of Economic Perspectives 20, no 1, Winter 2006, pp. 47-68;
American Economic Association; Blank, R. and D. Card. “Poverty, Income Distribution
and Growth: Are They Still Related” Brookings Papers on Economic Activity 48, no. 2
(1993); 285-340: The Brookings Institution.

(82) Sun, Yongmin and Yuanzhang Li. “Stable Postdivorce Family Structures during Late
Adolescence and Socioeconomic Consequences in Adulthood.” Journal of Marriage and
Family, v 70, n 1 pp. 129-143. February 2008.

(83) Fagan, Patrick F., Patterson, Robert W. and Robert E. Rector. Marriage and Welfare
Reform: The Overwhelming Evidence that Marriage Education Works. Heritage Foundation,
October 25, 2006.

(84) Wisconsin Department of Health and Social Services, Division of Youth Services,
“Family Status of Delinquents in Juvenile Correctional Facilities in Wisconsin,” April
1994. The data were merged with data from the Current Population Survey on family
structure in Wisconsin for that year to derive rates of incarceration by family structure.

(85) Harper, Cynthia and Sara S. McLanahan, “Father Absence and Youth Incarceration,”
presented at the annual meeting of the American Sociological Association, 1998.

(86) Harper, Cynthia and Sara McLanahan, “Father Absence and Youth Incarceration,”
Journal of Research on Adolescence 14, no. 3 (2004): 369-397.

(87) Carlson, Marcia J. “Family Structure, Father Involvement, and Adolescent Behavioral
Outcomes”. Journal of Marriage and Family. Vol. 68, number 1, February 2006, pp.
137-154.

(88) Heimer, Karen. “Gender, Interaction, and Delinquency: Testing a Theory of Differential
Social Control,” Social Psychology Quarterly, Vol. 59 (1996), pp. 39-61.

(89) Pakiz, B., Reinherz, Helen Z. and Rose M. Glaconia, “Early Risk Factors for Serious
Antisocial Behavior at Age 21: A Longitudinal Community Study,” American Journal of
Orthopsychiatry, Vol. 67 (1997), pp. 92-100.

(90) Kalter, Neil, Reimer, B., Brickman, A. and J. W. Chen, “Implications of Parental
Divorce for Female Development,” Journal of the American Academy of Child Psychiatry,
Vol. 25 (1986), pp. 538-544.

(91) Frost, A.K. and B. Pakiz. (1990) “The Effects of Marital Disruption on Adolescents,”
American Journal of Orthopsychiatry, 60, 544-555.

(92) Hoffman, John P. “Family Structure, Community Context, and Adolescent Problem
Behaviors.” Journal of Youth and Adolescence, v 35, n 6, December 2006, pp. 867-880.

(93) O’Brien, Robert M. and Jean Stockard, “The Cohort-size Same-size Conundrum: An
Empirical Analysis and Assessment Using Homicide Arrest Data from 1960 to 1999,”
Journal of Quantitative Criminology 19 (2003): 1-32.

(94) Manning, Wendy and Kathleen A. Lamb. “Adolescent Well-Being in Cohabiting,
Married, and Single-Parent Families”. Journal of Marriage and Family. Vol. 65, Number
4, November, 2003, pp. 876-893.

(95) Esbensen, Finn-Aage. “Preventing Adolescent Gang Involvement”, U.S. Department
of Justice, Juvenile Justice Bulletin, September 2000.

(96) Sampson, Robert J. 1995. “Unemployment and Imbalanced Sex Ratios: Race-Specific
Consequences for Family Structure and Crime,” in Tucker, M.B. and C. Mitchell-
Kernan (eds.) The Decline in Marriage Among African Americans (New York: Russell
Sage Foundation), 229-254.

(97) Fagan, Patrick F., Robert W. Patterson and Robert E. Rector. “Marriage and Welfare
Reform: The Overwhelming Evidence that Marriage Education Works”. The Heritage
Foundation: Backgrounder #1606, 2002.

(98) Giblin, P., Sprenkle, D.H. and R. Sheehan. “Enrichment Outcome Research: A Meta-
Analysis of Premarital, Marital, and Family Interventions.” Journal of Marital and Family
Therapy, Vol. 11 (1985), pp. 257-271.

(99) Butler, Mark H. and Karen S. Wampler, “A Meta-Analytic Update on Research on the
Couple Communication Program,” American Journal of Family Therapy, Vol. 27 (1999),
p. 223.

(100) Markman, H.J., et al. “Prevention of Marital Distress: A Longitudinal Investigation,”
Journal of Consulting and Clinical Psychology. Vol 56 (1988), pp. 210-217, and “Preventing
Marital Distress through Communication and Conflict Management Training: A Four
and Five Year Follow-up”, Journal of Consulting and Clinical Psychology. Vol. 62 (1993),
pp 1-8.

(101) Hawkins, Alan J., Blanchard, Victoria L., Baldwin, Scott A., and Elizabeth B. Fawcett.
“Does Marriage and Relationship Education Work? A Meta-Analytic Study.” Journal of
Consulting and Clinical Psychology, 2008, Vol. 76, No. 5, 723-734.

(102) The Taxpayer Costs of Divorce and Unwed Childbearing. 2008.
New York: Institute for American Values, pg. 5, 38.
http://center.americanvalues.org/?p=74

(103) Schramm, David G. “Individual and Social Costs of Divorce in Utah”,
Journal of Family and Economic Issues, Vol. 27(1) 133-146 (2006).
 

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje