úvod > Studie a úvahy > Články > Zdravé manželství, zodpovědné rodičovství

Zdravé manželství, zodpovědné rodičovství

„Nepřítomnost otců v posledních čtyřech desetiletích výrazně narostla.V letech 1960–2006 se počet dětí žijících s matkou samoživitelkou zvýšil z 8 % na 23,3 % a v současné době žije 34 % dětí odděleně od svých biologických otců. Částka 99,8 miliard dolarů, která byla vynaložena na pomoc domácnostem svobodných matek, dosáhla téměř 4 % federálního rozpočtu na finanční rok 2006.“ Nock, Steven L. & Christopher J. Einolf. The One Hundred Billion Dollar Man: The Annual Public Costs of Father Absence. (2008). National Fatherhood Initiative. www.fatherhood.org

"U dětí, jejichž otcové se jim věnují a milují je, je podstatně vyšší pravděpodobnost, že budou mít dobré výsledky ve škole, zdravé sebevědomí, rozvinutou schopnost empatie a prosociální chování v porovnání s těmi, o něž se otec nezajímá. Angažované a odpovědné otcovství v období kojeneckého věku a raného dětství přispívá k rozvoji emocionálního bezpečí, zvědavosti a matematických a verbálních dovedností.“ U.S. Department of Health & Human Services: Promoting Responsible Fatherhood. www.fatherhood.hhs.gov/Parenting/index.shtml

U děti, které vyrůstají v rodině bez otce, je:

• pětkrát vyšší pravděpodobnost, že se pokusí o sebevraždu
• dvaatřicetkrát vyšší pravděpodobnost útěku
• dvacetkrát vyšší pravděpodobnost výskytu poruch chování
• čtrnáctkrát vyšší pravděpodobnost, že spáchají znásilnění
• devětkrát vyšší pravděpodobnost, že předčasně ukončí školní docházku
• desetkrát vyšší pravděpodobnost zneužití chemických látek
• devětkrát vyšší pravděpodobnost, že se dostanou do zařízení provozovaného státem
• dvacetkrát větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení

Sedlak, Andrea J. and Diane D. Broadhurst. The Third National Incidence Study of Child Zneužívání and Neglect: Final Report. U.S. Department of Health and Human Services. National Center on Child and Neglect. Washington, D.C., September 1996.

Spojitost mezi angažovaností otců a jejím dopadem na děti

Spojitost mezi manželstvím a angažovaností otců

Spojitost mezi manželským vzděláváním výsledky v rodině

Přítomnost otce je výrazně ovlivněna stavem manželství; jakmile skončí období romantického vztahu k matce dítěte, velmi často dojde i k ochlazení vztahů otce k dětem.(1)

Úvod

Klasický americký model rodiny se dvěma rodiči a dvěma dětmi od padesátých let stále existuje, ale vyvinuly se i další různé typy rodin a nyní se zdá, že ne všechny typy jsou si rovny. V důsledku vysoké rozvodovosti zůstalo mnoho rodin bez otce, ačkoli většina Američanů považuje nepřítomnost otce v rodině za nežádoucí a literatura poukazuje na to, že její důsledky jsou mnohem závažnější, než se všeobecně míní. Role otce se neomezuje pouze na zajišťování obživy, otcové mají dopad prakticky na každý aspekt života dětí, a šokujícím poznatkem je to, že jejich vliv může být v některých ohledech větší než vliv matky. Tento příběh je důležitý, napínavý a doposud nepopsaný.

Jeho potenciál spočívá v tom, že odhaluje oblast, v níž je možné významným způsobem zasáhnout. Považujeme-li manželské vzdělávání a vzdělávání v oblasti vztahů za prokázaný prostředek, jímž lze párům pomoci k vytváření a udržování zdravých manželství, pak bychom se měli zaměřit na posílení angažovanosti otců, neboť jejich dětem přináší řadu pozitivních dopadů. Údaje uvedené v této brožuře odhalují skutečnost, že tvoří-li rodiče zdravé manželství a udržují jej, mají větší šance na to, že budou schopni žít nad hranicí chudoby a vychovat zdravé děti, které se začlení do společnosti a budou úspěšné ve škole, ve vztazích a v životě. Tyto údaje poukazují na jednoznačnou spojitost mezi manželským vzděláváním, zdravým manželstvím, odpovědným otcovstvím a řadou žádoucích dopadů na děti. Rozpoznáním této spojitosti vyvstávají společensky nedocenitelné pozitivní výsledky manželského vzdělávání a vzdělávání v oblasti vztahů. Odhaduje se, že náklady národních sociálních služeb na rozvody a rozpady rodin dosahují 112 (2) miliard dolarů ročně, avšak tuto zátěž daňových poplatníků nelze ani v nejmenším srovnat s tragickými dopady zhroucení rodiny na miliony amerických dětí, které vyrůstají bez přítomnosti milujícího otce. Takovou cenu nemůže naše kultura zaplatit. Vzdělávací programy v oblasti manželství a vztahů nabízejí osvědčené a z hlediska nákladů efektivní nástroje, jimiž lze párům pomoci při budování a udržování vztahů, v nichž je možné vychovávat zdravé děti schopné budovat a udržovat zdravou společnost. Tyto vzdělávací nástroje rovněž pomohou otcům v Americe, aby se stali takovými otci, jež jejich děti chtějí a které potřebují, což sebou přináší nespočet radostí.

Citované studie se sice liší svým rozsahem i souvislostmi, odpovídají však rostoucímu množství důkazů, které poukazují na skutečnost, že výsledky v rodině mají vliv na angažovanost otce a na život jejich dětí.

Spojitost mezi angažovaností otců a jejím dopadem na děti

Celkový dopad angažovanosti otců

– Výzkumní pracovníci provedli analýzu více než stovky studií a došli k závěru, že pro předvídání řady různých jevů, jako je psychologické přizpůsobení, problémy s chováním, kognitivní a studijní výsledky, duševní onemocnění a zneužívání návykových látek, je otcovská láska přinejmenším stejně důležitá jako je láska mateřská. „…důkazy naznačují, že vliv otcovské lásky na rozvoj dětí je stejně důležitý a někdy i důležitější než vliv lásky mateřské. (3)

– Výzkumní pracovníci využili údaje z celonárodního průzkumu rodin a domácností (N=994) a došli k závěru, že angažovanost otce a matky nezávisle na sobě negativně souvisí problémy s chováním v dětství. Čas strávený s otcem, jeho podpora a blízkost byly vždy negativně propojeny s problémovým chováním dětí a důsledky angažovanosti otce byly zásadnější než u matek. (4)

– Ve Velké Británii proběhla studie, jíž se zúčastnilo 2722 dospívajících ve věku 14–18 let a jejímž cílem bylo zjistit, zda angažovanost otce může působit jako prevence před nízkou životní úrovní, a to i za předpokladu, že je zajištěna angažovanost matky a další ochranné faktory před rizikem. Studie přinesla závěr, že angažovanost otce i matky nezávisle na sobě významným způsobem přispívá ke štěstí dětí, nicméně účast otce má větší dopad.(5)

– „U dětí, které pochází z rodin bez otce, je menší pravděpodobnost, že se dostanou na vysokou školu a větší pravděpodobnost, že budou mít mimomanželské děti. Dále méně často vstupují do manželství, a pokud takový svazek uzavřou, je více pravděpodobné, že se rozvedou...“ Děti z domácností matek samoživitelek v dospělosti vydělávají méně než děti, s nimiž jsou přítomni oba rodiče, a s větší pravděpodobností se dostanou do vězení.(6)

– Rostoucí počet odborné literatury za uplynulá tři desetiletí dochází k závěru, že angažovanost vůči svým dětem je propojena s pozitivními kognitivními, sociálními a emocionálními výsledky u dětí od nejútlejšího věku po dospívání. Naopak, děti, jejichž otec není přítomen, nebo se podílí negativně, jsou vystaveni celé řadě kognitivních, sociálních a emocionálních problémů. (7)

Angažovanost otce a chudoba

– U dětí, které pocházejí z domova bez otce, je pětkrát větší pravděpodobnost, že se octnou v chudobě. V roce 2002 žilo pod hranicí chudoby 7,8 % dětí v úplných rodinách, zatímco u dětí z domácností matek samoživitelek to bylo 38,4 %. (8) Dítě, které nebydlí se svým otcem je o 54 % náchylnější k tomu, že bude žít ve větší chudobě než jeho otec. (9)

– U dětí, které vychovávala svobodná matka, je sedmkrát větší pravděpodobnost, že se budou potýkat s chudobou, než u dětí vychovávaných biologickými rodiči v úplném manželství. Z celkového hlediska se 80 % dlouhodobé dětské chudoby ve Spojených státech vyskytuje mezi dětmi z rozpadlých nebo nezaložených rodin.”(10)

– „Dcery z domácností, které vedla žena, jsou mnohem více než dcery z úplných rodin náchylné k tomu, že se stanou svobodnými matkami a budou v dospělosti využívat sociální dávky… Žije-li dcera ve věku šestnácti let se svojí svobodnou matkou, zvyšuje se riziko, že se ona sama stane hlavou domácnosti o 72 % u bělochů a o 100 % u černochů. Výzkumní pracovníci porovnávali situaci dcer, které žijí v rodině se dvěma rodiči, se situací dcer žijících se svobodnou matkou kdykoli ve věku od dvanácti do šestnácti let, a došli k závěru, že jsou-li dcery kdykoli v průběhu dospívání vystaveny životu pouze s matkou, zvyšuje se riziko, že ony samy se později stanou hlavou domácnosti… Bílé dívky, které kdykoli v průběhu dospívání žijí v domácnosti s jedním rodičem, mají o 127 % větší náchylnost k závislosti na sociálních dávkách v dospělosti, a u černých dívek je tato pravděpodobnost vyšší až o 164 % v porovnání s dcerami pocházejícími z domácnosti se dvěma rodiči.”(11)

Angažovanost otce a zneužívání drog a alkoholu

– „Děti vyrůstající bez otců jsou mnohem více ohroženy tím, že propadnou drogám a alkoholu a budou se potýkat s duševními nemocemi, pokusy o sebevraždu, nedostatečnými výsledky ve vzdělávání, těhotenstvím nezletilých a kriminalitou.“(12)

– Výzkumní pracovníci použili celonárodně reprezentativní vzorek 13 tisíc osob ve školním věku z obyvatel Severní Karolíny, kteří jsou vedeni v databázi střediska pro průzkum Add Health, a došli k závěru, že „od nezávislé proměnné (struktura rodiny) přes zasahující proměnnou (blízkost otce nebo matky) k závislé proměnné (užívání drog v době dospívání) existuje řetězec příčin.“ Z porovnání všech dalších proměnných včetně blízkosti matky a struktury rodiny vyplývá, že „blízkost otce je statisticky významným a zásadním ukazatelem” při předvídání užívání drog a že „dětství strávené v úplné rodině přímo i nepřímo vede k omezení nebo úplnému potlačení užívání drog.” (13)

– Ve studii, jíž se zúčastnilo 6500 dětí vedených v databázi Add Health, byla blízkost otce negativně souvztažná s počtem kamarádů dítěte, kteří kouří, pijí a kouří marihuanu. Stejný vztah byl zjištěn ke skutečnosti, že dítě samotné propadá alkoholu, cigaretám a tvrdým drogám. Blízkost souvisí i se strukturou rodiny. Úplné rodiny se co se týče blízkých vztahů s otcem umístily lépe než rodiny s jedním rodičem.(14)

– Výzkumní pracovníci provedli retrospektivní studii u drogově závislých, která byla zaměřena na strukturu rodiny a blízkost matky a zjistili, že náklonnost otce nebo jeho blízkost je zásadní proměnnou, jíž se závislí liší od svých vrstevníků a vymaňují se z regulace společenství.(15)¨

– Výzkumní pracovníci na Kolumbijské univerzitě v jedné ze svých studií odhalili, že děti, které žijí v domácnosti se dvěma rodiči, ale nemají dobrý vztah k otci, jsou o 68 % náchylnější ke kouření, alkoholu a drogám. U dospívajících v domácnostech matky samoživitelky je o 30 % vyšší riziko, že podobnému chování propadnou, než u těch, kteří žijí v domácnostech se dvěma rodiči.(16)

– „Nepřítomnost otce v rodině významným způsobem ovlivňuje chování dospívajících a jejím výsledkem je vyšší míra zneužívání alkoholu a marihuany.”(17)

Angažovanost otce a dosažené výsledky

– Malé děti, jejichž otcové se jim ve velké míře věnují, mají, dle četnosti interakcí včetně větší míry herních a pečujících aktivit, ve věku šest měsíců z kognitivního hlediska rozvinutější schopnosti, umisťují se lépe na stupnici dětského vývoje N. Bayleyové, jako batolata lépe řeší problémy a ve věku tří let mají vyšší IQ.(19)

– Význačná studie, kterou v roce 1997 vypracovalo Americké federální ministerstvo školství odhalila, že „děti, které žijí v rodinách se dvěma rodiči a jejichž otcové se jim ve velké míře věnují, mají o 42 % lepší vyhlídky na nejlepší známky ve škole, o 55 % vyšší pravděpodobnost, že se jim škola bude líbit a o 28 % menší náchylnost k propadnutí než děti z úplných rodin, v nichž se jim však otec věnuje v malé míře. Tyto pozitivní dopady byly zjištěny i u dětí, jejichž otec se jim ve velké míře věnuje, ale nebydlí s nimi: o 54 % lepší vyhlídky na nejlepší známky ve škole, o 70 % vyšší pravděpodobnost, že se jim škola bude líbit a o 50 % menší náchylnost k propadnutí než u dětí, jejichž nepřítomný otec se nevěnuje vůbec nebo velmi málo.”(20)

– Děti angažovaných otců častěji dosáhnou lepších výsledků z hlediska ekonomiky, vzdělávání, kariéry, dovedností v oboru, větších úspěchů a očekávání ve vzdělávání, vyššího dosaženého vzdělání a duševní pohody.(21)

– U studentů, kteří žijí v rodině bez otce je dvakrát vyšší riziko propadnutí ve škole; 10 % dětí žijících s oběma rodiči nikdy ročník neopakovalo oproti 20 % dětí, kteří žijí v rodině s nevlastním otcem a 18 % dětí svobodných matek.(22)

– Nepřítomnost otce snižuje výsledky malých děti v kognitivních testech obecně (23) a konkrétně co se týče matematických schopností dcer.(24)Ve věku třinácti let je mezi dětmi rozvedených rodičů a těmi, jejichž rodiny je úplná, průměrně roční rozdíl v dovednostech při čtení.(25)

– Děti ve věku od tří do dvanácti let, které žijí v rodinách se svými sezdanými biologickými rodiči, se v průměru lépe umístily v testu matematických úloh, než jejich vrstevníci žijící se svojí biologickou matkou a nevlastním otcem, v rodinách se svobodnou biologickou matkou a jejím partnerem nebo v rodinách sestávajících pouze z biologického otce.(26)

– Děti vychovávané rozvedenou nebo svobodnou matkou méně spolupracují a v testech inteligence mají nižší výsledky než děti vychovávané v úplných rodinách. Statistická analýza chování a inteligence u těchto dětí odhalila „významné škodlivé dopady” a skutečnost, že dítě vyrůstá v domácnosti, v jejímž čele stojí žena, byla označena za statistický ukazatel problémů s chováním i poté, co byly vyřešeny rozdíly v rodinných příjmech.(27)

– „Děti, jejichž otec s nimi žije doma, mají tendence k lepším výsledkům ve škole, jsou méně náchylné k depresím a úspěšnější ve vztazích. Děti, které žijí v rodině s jedním rodičem, mají horší výsledky a ve větší míře se dostávají do problémů, než děti z rodin obou rodičů.”(28)

– Studie, jíž se zúčastnilo 2292 afroamerických dětí došla k závěru, že „chlapci z úplných domovů měli o něco lepší známky, častěji chodili do školy připraveni a měli vyšší očekávání od vzdělávání.”(29) Zdá se, že přítomnost otce má „mírný, avšak významný pozitivní dopad na výsledky afroamerických chlapců ve škole.”

– Přibližně 20–25 % dětí z rozvedených rodin se potýká s dlouhodobými obtížemi ve vztazích, na vysokých školách, v zaměstnání, s náladami nebo chováním. Pro dlouhodobé vyhlídky dívek na akademické a pracovní úspěchy je pravděpodobně nesmírně důležité, aby „v průběhu dospívání zakoušely aktivní přítomnost otce.”(30)

Angažovanost otce, zločinnost a ohrožená mládež

– V jedné dlouhodobé studii, jíž se zúčastnilo 1197 studentů čtvrtého ročníku, výzkumní pracovníci zjistili, že u „chlapců vyrůstajících v domácnosti pouze s matkou je míra agresivity větší než u chlapců, kteří pochází z domácností s oběma rodiči.”(31)

– „Děti z rodin bez otce více využívají služeb duševního zdraví než děti z úplných rodin, mají více problémů s chováním ve škole, a s větší pravděpodobností se setkají se soudním systémem pro mladistvé. Ve škole mají horší výsledky… Ve větší míře zneužívají drogy, alkohol a tabák a mají horší fyzické i psychické zdraví, což v důsledku může znamenat, že budou využívat zdravotních služeb více než děti z rodin s oběma rodiči.”(32)

– Na základě údajů z Databáze Add Health zkoumali výzkumní pracovníci reprezentativní vzorek národa 13 tisíc studentů ve věku základní a střední školy a zjistili, že z porovnání všech ostatních proměnných včetně blízkosti matky a struktury rodiny, představuje blízkost otce statisticky významný a zásadní ukazatel delikvence mladistvých, zejména co se týče násilí, výtržností a útěků. Studie dále poukazuje na to, že v úplných rodinách existují trvale vyšší úrovně blízkého vztahu s matkou i otcem, a oboje má nezávislý dopad na kriminalitu.(33)

– „Dospělé děti z rodin matek samoživitelek se s větší pravděpodobností octnou ve vězení, a to i přesto, že ze statistického hlediska je řada ostatních faktorů a původních sociálních statusů v jejich rodině pod kontrolou.”(34) U mladých lidí z domácností bez otce je větší pravděpodobnost uvěznění než u dětí vyrůstajících s otcem i s matkou, a to i v případech, kdy mají zajištěný příjem. Nejvyšší pravděpodobnost byla zjištěna u mladých, s nimiž doma nikdy otec nežil. (35) V roce 2002 proběhl průzkum ministerstva spravedlnosti na 7 tisících vězních, který odhalil, že 39 % z nich pochází z domácnosti matky samoživitelky.(36)

– Průzkum 13 986 žen ve vězení ukázal, že více než polovina z nich vyrostla bez otce. 42 % pocházela z domácnosti matky samoživitelky.(37)

– V USA byla provedena dlouhodobá studie, která sledovala více než 6400 chlapců v období dvaceti let a přinesla zjištění, že děti bez biologických otců se zhruba třikrát větší četností než děti z úplných rodin páchají zločiny, za něž jsou odsouzeni k odnětí svobody.(38)

– Dítě, které vyrůstá mimo úplné manželství, bude s větší pravděpodobností páchat zločiny ve věku dospívání. Chlapci vychovávaní matkou samoživitelkou nebo spolubydlícím partnerem s téměř dvakrát větší pravděpodobností spáchají trestný čin, za nějž dostanou trest odnětí svobody, v porovnání s dětmi, které vyrůstají s oběma rodiči.(39)

– „Studie zaměřené na Afroamerické chlapce zjistili, že ti, kteří žijí v domově bez otce, mají větší sklony k tomu, že budou mít problémy se zákonem, rvačkami a školní disciplínou. Jedna studie, jíž se zúčastnilo 948 černých dospívajících mladých mužů, došla k závěru, že nepřítomnost otce podporuje kriminalitu, a to mnohem silněji a zcela nezávisle na dalších faktorech, jako je nízký socioekonomický status a kriminalita vrstevníků…“ Domov bez otce „často mladým černým mužům nevštípí prosociální postoje.” (40)

– Údaje získané z národní dlouhodobé studie zdraví dospívajících (N = 13,231) ukazují, že dospívající, kteří žijí se sezdanými biologickými rodiči, mají nižší sklony ke kriminálnímu chování, jako je např. úmyslné poškození majetku, krádeže, ublížení na zdraví, prodej drog, atd., v porovnání s mladými lidmi, kteří žijí pouze se svojí matkou, s matkou a sezdaným nevlastním otcem nebo matkou a jejím spolubydlícím partnerem.(41) 

Angažovanost otce a duševní a fyzické zdraví

– V Gruzii byla na základě údajů o narození a úmrtích provedena studie na 217 798 dětí, které se narodily v letech 1989–1990. Vyplynulo z ní, že u malých dětí, které na rodném listu neměly uvedeno příjmení otce, (17,9 % z celkového počtu) byla 2,3krát vyšší pravděpodobnost úmrtí v prvním roce života, než u dětí, které nesly příjmení svého otce.”(42)

– Z obecného pohledu jsou děti, které žijí bez otců, náchylnější ke zdravotním problémům.(43)

– Dlouhodobý národní průzkum mládeže přinesl poznatek, že děti trpící obezitou s větší pravděpodobností pocházejí z domova bez otce. (44) Děti, které žily pouze se svojí matkou, mají významně větší sklony k obezitě od věku 6 let a výše. (45)

– „Index struktury rodiny – který vychází z ročního počtu dětí, které jsou součástí rozvodového řízení, a percentuálního podílu rodin s dětmi, které vede žena – je silným ukazatelem sebevražednosti mezi dospívajícími a téměř dospělými bílými muži.”(46) „Děti bez otce jsou mnohem více ohroženi sebevraždou.”(47)

– „Chlapci, kteří vyrůstají v domově bez otce, mají větší náchylnost k problémům s ustavením správných sexuálních a mužských rolí, než ti, kteří jejichž otec je doma přítomen.” (48)

– „Touha po otci” často postihuje chlapce ve věku 1–2 let, jejichž otcové je náhle nebo trvale opustili. Poruchy spánku, jako jsou problémy s usínáním, noční můry a děsy nejčastěji začínají 1–3 měsíce poté, co otec odejde z domova.(49)

– Děti angažovaných otců budou mít s větší pravděpodobností silnější vnitřní kontrolu (50) a rozvinutější schopnost chopit se iniciativy, být soběstační a ovládat se.(51)

– U dětí z rodin, jejíž součástí je angažovaný a milující otec, lze očekávat mnohem častější výskyt zdravého sebevědomí, schopnosti empatie a prosociálního chování a menší podíl riskantního chování včetně užívání drog. Oddané a zodpovědné otcovství v průběhu dětství přispívá k emocionální stabilitě.(53)

– Vřelý a starostlivý vztah otce významně předurčuje morální dospělost dětí, bývá spojován s prosociálnějším a pozitivnějším morálním chováním chlapců i dívek (54) a pozitivně souvisí s dobrými výsledky v testech vnitřního morálního úsudku, morálních hodnot a dodržování pravidel.(55)

– Studie, která probíhala v období 34 měsíců na předškolních dětech, které byly přijaty v nemocnicích v New Orleans jako psychiatričtí pacienti, prokázala, že téměř 80 % z nich pocházela z rodin bez otce.(56) „Děti, které žijí s neprovdanou matkou, budou s větší pravděpodobností léčeni kvůli emocionálním problémům.”(57)

– U dívek, jejichž rodiče jsou rozvedení, je významně vysoké riziko rozvinutí depresivních příznaků v době dospívání.(58) U dívek se dlouhodobý dopad rozvodu projevil nízkým sebevědomím a odtažitým vztahem k otci.(59) Rozvod a rodičovské neshody jako nezávislý faktor přispívaly ke strádání v dospívání, podpořeny důsledky „dvojího vystavení“. Dlouhodobé dopady rozvodu na příznaky úzkosti a deprese se silněji projevovaly u dívek než u chlapců.(60)
– Děti angažovaných otců spíše rozvíjí pozitivní vztahy s vrstevníky a jsou u nich oblíbení. Jejich vrstevnické vztahy jsou méně poznamenány negativismem, agresivitou a konflikty, a vyznačují se větší vzájemností, štědrostí a vlastnostmi pozitivního přátelství.(61)

– Chlapci žijící bez otce mají trvale nižší výsledky v řadě různých morálních ukazatelů, jako je vnitřní morální úsudek, pocit viny po přestupku, přijetí obvinění, vědomí morálních hodnot a dodržování pravidel.(62) Dívky, které žijí bez svých otců jsou náchylnější k podvádění, lhaní a absenci lítostí po nevhodném chování;(63)

– V jedné studii byly použity dlouhodobé údaje o 17 tisících dětí z Anglie, Walesu a Skotska, které se zúčastnily Celonárodní studie vývoje dítěte, a bylo zjištěno, že kromě zapojení matky je angažovanost otce ve věku sedmi let spojována s dobrými vztahy mezi otcem a dítětem v dospívání, později v dospělosti se spokojeným manželstvím, s dosaženým vzděláním, s lepší odolností vůči psychické nepřizpůsobivosti v dospívání a vůči duševní nepohodě žen v dospělém životě, a rovněž je negativně propojena s bezdomovectvím v dospělosti u synů manuálních pracujících.(64)

Angažovanost otce a fyzické a sexuální zneužívání

– Podle údajů z Británie se případy vážného zneužití objevují nejméně v odjakživa úplné a sezdané rodině; u rodin s jedním nevlastním rodičem je výskyt zneužívání šestkrát vyšší; a u rodiny, v jejímž čele stojí odjakživa žena, až čtrnáctkrát vyšší. Nejriskantnější je složení rodiny, v němž matka bydlí s přítelem, který není otcem dítěte – zde je výskyt zneužívání až třiatřicetkrát vyšší než u úplné sezdané rodiny.(65)

– Výskyt sexuálního zneužívání dívek ze strany jejich nevlastních otců je nejméně šestkrát vyšší,(66) a možná až čtyřicetkrát vyšší,(67) než sexuální zneužívání dcer ze strany jejich biologických otců, kteří žijí v úplné rodině.


Angažovanost otce a sexualita

– „Děti z rodin, v jejichž čele stojí pouze matka, mají sníženou schopnost odkládat uspokojení a horší kontrolu nad impulsy (tedy kontrolu nad hněvem a sexuálním uspokojením.) Rovněž mají děti slabější výčitky svědomí a hůře rozlišují správné a špatného.”(68)

– Ženy, které vyrostly v rodinách, v jejichž čele stála rovněž žena, mají o 53 % vyšší pravděpodobnost, že se vdají v dospívajícím věku, o 111 % vyšší pravděpodobnost, že se v dospívání stanou matkami, o 164 % vyšší pravděpodobnost, že budou mít mimomanželské děti, o 93 % vyšší pravděpodobnost, že budou čelit rozpadu manželství.(69)

– Je-li dívka vychovávána pouze matkou, zvyšuje se riziko, že otěhotní v nezletilém věku, vdá se s nižším než středoškolským vzděláním a uzavře manželství, v němž oba partneři mají nižší než středoškolské vzdělání.(70)

– Výzkumní pracovníci na základě dat ze Spojených států a Nového Zélandu odhalili důkaz, že nepřítomnost otce vyúsťuje v brzkou sexuální aktivitu a těhotenství v mladistvém věku. U dospívajících bez otců byla dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou v brzkém věku sexuálně aktivní a sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že otěhotní jako dospívající.(71)

„Zatím jenom kloužu po povrchu…pod ním se schovává jeden prcek, co mu tatík zlomil srdce…když se jednou vypařil. Chodil jsem do školy, měl jsem dobrý známky…Ale uvnitř noční můry… Pak už mě učitelé nezvládali…ani máminy rány, nemohli bolet víc než to, že mě táta nechal...”

Rapper Jay-Z, album s názvem The Black Album, 2003.

„Vím, jaké je žít s vědomím, že mě otec opustil… Vím, kolik mě to stálo. A tak jsem se před mnoha lety rozhodl, že mým úkolem je ten začarovaný kruh přerušit – že kdybych se v životě mohl stát kýmkoli, stal bych se dobrým otcem svých dcer; že jestli jim můžu něco dát, pak je to tato skála – základ – na němž mohou postavit své životy. A to by byl ten největší dar, který bych jim mohl dát..”
Senátor Barack Obama, projev ke Dni otců, Chicago, 15. června, 2008.


– Z průzkumu, jehož se zúčastnilo 3828 dospívajících ve věku 14–16 let, vyplynulo, že u těch, kteří bydlí se svým biologickým otcem i matkou, je 2,4krát nižší pravděpodobnost, že budou sexuálně aktivní než u těch, kteří vyrůstají se svojí matkou a jejím spolubydlícím partnerem, 1,7krát nižší pravděpodobnost než u těch, kteří vyrůstají s matkou samoživitelkou, 1,8krát vyšší pravděpodobnost, než u těch, kteří žijí pouze s rozvedenou nebo odloučenou matkou, a 1,9krát vyšší pravděpodobnost sexuální aktivity, než u těch, kteří po rozvodu rodičů žijí s nevlastním otcem.(72)


Vazby mezi manželstvím a angažovaností otce

Z údajů vyplývá, že otcové, kteří žijí v manželském svazku s matkou jejich dětí, se více zapojují do výchovy a více své děti podporují…což vede k řadě pozitivních výsledků u dětí.

– Přítomnost otce je výrazně ovlivněna stavem manželství; jakmile skončí období romantického vztahu k matce dítěte, velmi často dojde i k ochlazení vztahů otce k dětem.(73)

– Pro řadu otců se vztah k dítěti rovná vztahu k jejich matce.(74) Více než 20 % dětí se svým odloučeným otcem setkávají pouze několikrát do roka nebo vůbec.(75) 31,7 % otců, kteří s rodinou nebydlí, své děti v uplynulém roce nenavštívili vůbec.(76)

– Výzkumní pracovníci nalezli pozitivní souvislost mezi kvalitou manželství, kvalitou vztahu mezi otcem a dítětem a (77) schopnostmi otce jako rodiče. (78) 46 % obyvatel Kalifornie s rozvedenými rodiči měli otce, který se o ně zajímal málo nebo se o ně nestaral vůbec, zatímco u těch, jejichž rodiče rozvedení nebyli, to bylo pouhých 13 %. (79)

– Dojde-li, k ostrému manželskému konfliktu, otcové se obtížněji věnují svým dětem, což následně přináší oslabení vztahu mezi otcem a jeho dítětem.(80) A naopak, posílení vztahu mezi rodiči může podpořit vztah otcovský.(81)

– Studie, jíž se zúčastnilo 1 656 044 Afroamerických dvojic složených z matky a dítěte, přinesla závěr, že „kojenecká úmrtnost se u sezdaných rodičů vyskytuje mnohem méně”… Studie 65,923 porodů Afroamerických matek prokázala, že „stav manželství má větší dopad na porodní váhu dítěte, než další faktory, jako je např. počet dětí, dosažené vzdělání matky, závislost na cigaretách a socioekonomický status.”(82)

– „Řada rozvedených otců „své děti nevídá, ani je nijak systematicky nepodporuje.(83) Deset let po rozvodu téměř dvě třetiny odloučených otců není v kontaktu se svými dětmi.(84) Otcové, kteří nikdy nežili v manželském svazku, s dvakrát vyšší pravděpodobností neudržují se svými dětmi žádný kontakt.(85)

– „Afroameričtí otcové, kteří žijí v manželském svazku a se svými dětmi, mnohem více vyjadřují emoční i finanční podporu a tráví více času výchovou svých dětí (stanovují hranice, ukázňují, pomáhají jim s osobními problémy). Afroameričtí chlapci, kteří žijí v úplných domovech mnohem častěji vyjadřují, že jejich otec je pro ně důležitý. Toto výsadní postavení manželství se vyskytuje i u rizikového obyvatelstva.” (86)

– Jedna národní studie vycházející z údajů o 13 tisících dospívajících z Databáze Add Health Centra pro průzkum obyvatel v Severní Karolíně došla k závěru, že „Manželství přináší nejen větší blízkost otce ale i větší blízkost matky (obojí má nezávislé pozitivní dopady na dospívající), nejnižší míru špatného vlivu vrstevníků a v důsledku i nejnižší míru užívání drog v období dospívání.”(87)

– Klíčovým ukazatelem nízké míry angažovanosti otce je skutečnost, že otec s rodinou nebydlí.(88)

– Děti rozvedených rodičů v menší míře v dospělosti rozvinou blízký vztah ke svým otcům.(89) 30 % dětí, které žijí v odloučení od svých otců, neudržují s otcem žádný kontakt a 31 % pouze neosobní, telefonický nebo písemný kontakt, a to méně než jednou za měsíc.”(90)

– Jedna studie zaměřená na angažovanost ženatých biologických otců v porovnání s nesezdanými biologickými otci použila vzorek 2531 dětí a jejich rodičů, a po vyhodnocení faktorů, jako je způsob, jímž byli sezdaní otcové dětem k dispozici a do jaké míry, rasa, věk otce, pohlaví a věk dítěte, počet dětí, percentuální podíl měsíců strávených životem s otcem, počet pracovních hodin otce za týden a jeho výdělek, a zda otec podporuje další děti mimo domácnost, vyšlo najevo, že nesezdaní biologičtí otcové tráví průměrně o čtyři hodiny týdně méně času se svými dětmi, než sezdaní biologičtí otcové… Nesezdaní biologičtí otcové statisticky prokazovali zásadně méně srdečný vztah vůči svým dětem, než ženatí biologičtí otcové… Biologické dítě partnerů žijících v jedné domácnosti trvale od svých otců přijímalo méně, než biologické dítě sezdaných rodičů.”(91) Výzkumní pracovníci „nalezli důkaz, který podporuje stanovisko, že manželství samo o sobě přináší pozitivní výsledky co se týče angažovanosti otce, a to mnohem více, než charakteristické rysy otce.”(92)

– Ztráta pravidelného kontaktu s otcem bylo z pohledu dětí označeno za nejhorší důsledek odluky jejich rodičů.(93)

Vazby mezi manželským vzděláváním a výsledky v manželství

Uveďme údaje do souvislostí

Kvalita manželství se velké míře liší a jeho dopad na všechny vrstvy obyvatelstva má podobný rozsah co se týče dopadu na manželský pár i na jejich děti. Zdravá manželství jsou spojována s nejrůznějšími přínosy pro zdraví a blaho dětí, které dle záznamů databáze MIDUS – Středová čára studií ve Spojených státech, „částečně závisí na kvalitě manželství.”(94)

Práce na Manželském vzdělávání představuje slibný přístup, který vede ke zlepšení kvality manželství.


Údaje z metaanalytických studií o manželském vzdělávání

– Metaanalýza více než stovky studií se zaměřením na výsledky manželského vzdělávání jednoznačně prokázala, že toto vzdělávání funguje – snižuje napětí, zlepšuje komunikaci, posiluje rodičovské dovednosti, zvyšuje stabilitu a přináší větší pocit štěstí v manželství.”(95)

– Metaanalýza dvaceti různých programů manželského vzdělávání na základě 85 studií, jichž se zúčastnilo 3886 párů prokázala průměrný pozitivní efekt 0,44, což znamená, že u průměrného páru, který se zúčastnil jakéhokoli programu manželského vzdělávání, se zlepšilo chování a kvalita vztahu, tudíž na tom byli lépe, než více než dvě třetiny párů, které se žádného takového programu nezúčastnili. (96)

– Metaanalýza šestnácti studií se zaměřila na užitečné dopady programů z hlediska přínosů v komunikačních dovednostech, spokojenosti v manželství a dalších pozitiv manželského vztahu. V kritické oblasti komunikace v manželství předčil průměrný pár, který prošel manželským vzděláváním, 83 % párů, kteří se programů neúčastnily.(97)

– Dlouhodobá studie jednoho známého programu manželského vzdělávání přinesla závěr, že v porovnání s páry, kteří kurzem neprošly, si proškolené páry zachovaly vysokou míru spokojenosti ve vztahu a v sexuální oblasti a nižší intenzitu problémů ještě tři roky po kurzu; rovněž měli významně lepší komunikační schopnosti, používali méně negativních komunikačních vzorců a vyznačovali se rozvinutějšími dovednosti zvládání konfliktu až 12 let po absolvování kurzu; objevovalo se u nich méně případů fyzického násilí mezi manželi tři až pět let po kurzu.(98)

– V metaanalýze studií vztahu mezi programy manželského vzdělávání a schopností řešit problémy a konflikty, byly ve dvanácti z celkového počtu třinácti studií prokázány velké rozdíly ve prospěch párů, které kurzem prošly, s rozsahem chybovosti .80 standardní odchylky. Ze všech manželských párů se ten, který prošel manželským vzděláváním, typicky umístil lépe, než 79 % párů, které se vzdělávání nezúčastnily. (99)

– Z metaanalýzy 117 studií…bylo zjištěno, že Vzdělávání v oblasti manželství a vztahů přináší „významný, umírněný účinek ve dvou různých oblastech, které jsou obecně předmětem zkoumání… U kvality vztahu má tento dopad rozsah od .24 do .36. U komunikačních schopností to bylo o něco více, od .36 do .54. Kromě toho z dlouhodobého hodnocení nebylo zjištěno, že by se tyto kvality postupně snižovaly… Je tedy logické, aby se federální a státní političtí činitelé zajímali o to, zda by lepší dostupnost programů Vzdělávání v oblasti manželství a vztahů mohla pomoci dalším párům při vytváření a udržování zdravých manželství.”(100)

– V přehledu 67 zpráv o Vzdělávání v oblasti manželství a vztahů, z něhož vzniklo 143 různých hodnotících studií, výzkumní pracovníci došli k závěru, že Vzdělávání v oblasti manželství a vztahů „pravděpodobně funguje jako všeobecná, vybraná a předepsaná prevence”. Jeho výsledky jsou popisovány jako „povzbuzující”, neboť se zabývají dilematem, jak vyvážit nezbytnost existence programů všeobecné prevence, které by byly poskytnuty všem jednotlivcům, jež mají zájem a nebo potřebují vybrané či předepsané preventivní programy určené pro rizikovější nebo ohroženější jednotlivce.” Chceme-li získat odpověď na otázku, zda je Vzdělávání v oblasti manželství a vztahů účinné, zeptejme se výzkumných pracovníků. Jejich závěr je následující: „existuje rostoucí množství důkazů, že z obecného hlediska ano“, a to jako prostředek všeobecné prevence, tak jako vybraná a předepsaná opatření.(101)

 

1 “Divorce Dads, and the Well-Being of Children”. Institute for American Values, Center for Marriage and Families, Research Brief 23, July 2008.
2 Scafidi, Benjamin, Principal Investigator. The Taxpayer Cost of Divorce and Unwed Childbearing: First-Ever Estimates for the Nation and All Fifty States. (2008). New York: Institute for American Values, Institute for Marriage and Public Policy, Georgia Family
Council, Families Northwest.
3 Rohner, R.P. and Veneziano, R.A. 2001. “The importance of father love: history and contemporary evidence. Review of General Psychology, 5(4):382-405.
4 Amato, Paul and Fernando Rivera. “Paternal Involvement and Children’s Behavior Problems.” Journal of Marriage and the Family, Vol. 61, No. 2 (May, 1999) pp. 375-384.
5 Flouri, Eirini and Ann Buchanan. “The Role of Father Involvement and Mother Involvement in Adolescents’ Psychological Wellbeing.” British Journal of Social Work, Vol. 33, No. 3, pp. 399-406, 2003.
6 Nock, Steven L. & Christopher J. Einolf. The One Hundred Billion Dollar Man: The Annual Public Costs of Father Absence. (2008). National Fatherhood Initiative, p. 11. www.fatherhood.org
7 Cowan, Philip A., Cowan, Carolyn Pape, Pruett, Marsha Kline, Pruett, Kyle and Jessie J. Wong. “Promoting Fathers’ Engagement with Children: Preventive Interventions for Low-Income Families” Journal of Marriage and Family 71 (August 2009): 663-679. See also P.A. Cowan, Cowan, Cohen, Pruett & Pruett, 2008; Lamb, Pleck, Charnov & Levine, 1985; K.D. Pruett, 2000; Tamis-LeMonda & Cabrera, 2002; Amato, 1998.
8 National Fatherhood Initiative website. Source: U.S. Census Bureau, “Children’s Living Arrangements and Characteristics: March 2002”, P200-547, Table C8, Washington, DC: GPO, 2003.
9 National Fatherhood Initiative website. Source: Sorenson, Elaine and Chava Zibman. “Getting to Know Poor Fathers Who Do Not Pay Child Support.” Social Service Review 75 (September 2001): 420-434.
10 Rector, Robert E. and Melissa G. Pardue. “Understanding the President’s Healthy Marriage Initiative”, The Heritage Foundation, March 26, 2004. www.heritage.org/Research/Family
11 McLanahan, Sara S. “Family Structure and Dependency: Reality Transitions to Female Household Headship,” Demography 25, Feb., 1988, 1-16.
12 U.S. Department of Health and Human Services, National Center for Health Statistics, Survey on Child Health, Washington, DC, 1993.
13 National Fatherhood Initiative, Lerner, Robert, Ph.D., principal investigator. (2004) Family Structure, Father Closeness & Drug Abuse. Gaithersburg, MD: National Fatherhood Initiative, pp. ii, 29.
14 National Fatherhood Initiative. Family Structure, Father Closeness & Drug Abuse, op. cit., pp. 20-22.
15 Nurco, David N. and Monroe Lerner. “Vulnerability to Narcotic Addiction: Family Structure and Functioning.” Journal of Drug Issues, Vol 26 No. 4, 1007-1025, 1996.
16 National Fatherhood Initiative website. Source: “Survey Links Teen Drug Use, Relationship with Father.” Alcoholism and Drug Abuse Weekly 6 September 1999: S.
17 Berman, Deane Scott. “Risk Factors Leading to Adolescent Substance Abuse”, Adolescence 30 (1995).
18 Pedersen, F., Rubinstein, J. & L. Yarrow. (1979). “Infant Development in Father-Absent Families”. Journal of Genetic Psychology, pp. 51-61.
19 Goldberg, W.A. & Easterbrooks, M.A. (1984). “The role of marital quality in toddler development.” Developmental Psychology, 20, 504-514; Ontario Trillium Fund’s Community Fund. “Evaluating the Success of Dads Can ‘Dad’s Class’” citing Yogman,
Kindlan & Earls (1995).
20 The National Center for Education Statistics. “The Condition of Education, 1997”. Washington, DC: U.S. Department of Education, Office of Education Research and Improvement. 
21 Amato, P.R. (1994) “Father-child relationships, mother-child relations, and offspring psychological well-being in early adulthood.” Journal of Marriage and the Family, 56, 1031-1042; Barber, B.K. & D.L. Thomas (1986). “Dimensions of fathers’ and mothers’ supportive behavior: The case for physical affection.” Journal of Marriage and the Family, 48, 783-794; Barnett, R.C., Marshall, N.L. & J.H. Pleck. (1992a). “Adult sonparent relationships and their associations with son’s psychological distress.” Journal of Marriage and the Family, 54, 358-367; Bell, A. (1969). “Role modeling of fathers in adolescence and young adulthood.” Journal of Counseling Psychology, 16, 30-35; Flouri, E. (2005). Fathering and child outcomes. West Sussex, England: John Wiley & Sons, Ltd.; Furstenberg, F.F. & K.M. Harris. (1993). “When and why fathers matters; Impacts of father involvement on the children of adolescent mothers.” In R.I. Lerman & T.J. Ooms
(Eds.) Young Unwed Fathers: Changing roles and emerging policies. Philadelphia: Temple University Press, pp. 117-138; Harris, K.M., Furstenberg, F.F. & J.K. Marmer. (1998). “Paternal involvement with adolescents in intact families: The influence of fathers over the life course.” Demography, 35 (2), 201-216; Lozoff, M.M. (1974). “Fathers and autonomy in women.” In R.B. Kundsin (Ed.). Women and Success. New York: Morrow, pp. 103-109; National Center for Education Statistics. (1997). Father’s involvement in their children’s schools. Washington, DC: U.S. Government Printing Office; Snarey, J. (1994). How Fathers Care for the Next Generation: A four-decade study. Cambridge, MA: Harvard University Press.
22 National Fatherhood Initiative website. Source: Nord, Christine Winquist and Jerry West. Fathers’ and Mothers’ Involvement in Their Children’s Schools by Family Type and Resident Status. (NCES 2001-032). Washington, DC: U.S. Department of Education,
National Center for Education Statistics, 2001.
23 Powell, Mary Ann and Toby L. Parcel. “Effects of Family Structure on the Earnings Attainment Process: Differences by Gender”, Journal of Marriage and the Family, Vol. 59 (1997), p. 419, reporting on unpublished research by Frank Mott (1993), prepared for NIH/NICHD.
24 Popenoe, David. “The Top Ten Myths of Marriage.” National Marriage Project, Rutgers University, p. 148.
25 Stevenson, Jim and Glenda Fredman. “The Social Correlates of Reading Ability,” Journal of Child Psychology and Psychiatry, Vol. 31 (1990), pp. 689-690.
26 Hofferth, Sandra L. “Residential Father Family Type and Family Well-Being”. Demography. Vol. 43, n. 1, February 2006, pp. 53-57.
27 Duncan, Greg L., Brooks-Gunn, Jeanne and Pamela Kato Klebanov. “Economic Deprivation and Early Childhood Development”, Child Development 65 (1994).
28 One Parent Families and Their Children: The School’s Most Significant Minority, conducted by The Consortium for the Study of School Needs of Children from One Parent Families, co-sponsored by the National Association of Elementary School Principals and the Institute for Development of Educational Activities, a division of the Charles F. Kettering Foundation, Arlington, VA, 1980.
29 Malone-Colon, Linda and Alex Roberts. “Marriage and the Well-Being of African American Boys”. Center for Marriage and Families. Research Brief, No. 2, September 2006, pg. 3.
30 “The effects of separation, divorce”. Texas Children’s Hospital, Baylor School of Medicine. www.texas/childrens/org
31 Vaden-Kierman, N., Ialongo, N., Pearson, J. and S. Kellam. “Household Family Structure and Children’s Aggressive Behavior: A Longitudinal Study of Urban Elementary School Children”, Journal of Abnormal Child Psychology 23, no. 5 (1995).
32 Nock, Steven L. and Christopher J. Einolf. The One Hundred Billion Dollar Man: The Annual Public Costs of Father Absence. (2008) National Fatherhood Initiative, pg. 8. www.fatherhood.org
33 National Fatherhood Initiative. Family Structure, Father Closeness & Delinquency. (2004). Lerner, Robert, Principal Investigator. www.fatherhood.org
34 Nock and Einolf, op. cit., pg. 12.
35 National Fatherhood Initiative website. Source: Harper, Cynthia A. and Sara S. McLanahan. “Father Absence and Youth Incarceration”, Journal of Research on Adolescence 14 (September 2004): 369-397.
36 National Fatherhood Initiative Website. Source: James, Doris J. Profile of Jail Inmates, 2002. (NCJ 201932). Bureau of Justice Statistics Special Report, Department of Justice, Office of Justice Programs, July 2004.
37 National Fatherhood Initiative Website. Source: Snell, Tracy L. and Danielle C. Morton. Women in Prison: Survey of Prison Inmates, 1991. Bureau of Justice Statistics Special Report. Washington, DC: US Department of Justice, 1994: 4.
38 Harper, Cynthia and Sara S. McLanahan. “Father Absence and Youth Incarceration,” presented at the annual meeting of the American Sociological Association, 1998.
39 Harper, Cynthia and Sara McLanahan. “Father Absence and Youth Incarceration,”Journal of Research on Adolescence 14, no. 3 (2004): 369-397.
40 Malone-Colon and Roberts, op. cit., p. 3.
41 Manning, Wendy and Kathleen A. Lamb. “Adolescent Well-Being in Cohabiting, Married, and Single-Parent Families”. Journal of Marriage and Family. Vol. 65, Number 4, November, 2003, pp. 876-893.
42 National Fatherhood Initiative Website. Source: Gaudino, Jr., James A., Jenkins, Bill and Roger W. Rochat. “No Fathers’ Names: A Risk Factor for Infant Mortality in the State of Georgia, USA.” Social Science and Medicine 48 (1999): 253-265.
43 Horn, Wade F. & Sylvester, Tom. (2002). Father Facts (4th ed.). Gaithersburg, MD: National Fatherhood Initiative.
44 National Fatherhood Initiative website. Source: National Longitudinal Survey of
Youth.
45 Strauss, R.S. and J. Knight. Influence of the home environment on the development of obesity in children. (1999). Division of Pediatric Gastroenterology and Nutrition, University of Medicine and Dentistry of New Jersey, Robert Wood Johnson School of Medicine, New Brunswick, New Jersey.
46 McCall, Patricia L. and Kenneth C. Land. “Trends in White Male Adolescent, Young-Adult and Elderly Suicide: Are There Common Underlying Structural Factors?” Social Science Research 23, 1994.
47 U.S. Department of Health and Human Services, National Center for Health Statistics, Survey on Child Health, Washington, DC, 1993.
48 Adams, P.L., Milner, J.R. and N.A. Schrepf. (1984). Fatherless Children. New York: Wiley Press.
49 Messer, Alfred A., “Boys Father Hunger: The Missing Father Syndrome,” Medical Aspects of Human Sexuality, January 1989.
50 Biller, H. (1993). Fathers and Families: Paternal Factors in Child Development, Westport, CT: Auburn House; Hoffman, M. “Father absence and conscience development.” Developmental Psychology, 1971, 4, 400-406; Lamb, M.E.(Ed.) (1987) The role of the father in child development. New York: Wiley; Mosley, J., & Thompson, E. (1995). “Fathering behavior and child outcomes: The role of race and poverty” in W. Marsiglio (Ed.). Fatherhood: Contemporary Theory, Research and Social Policy. (pp. 148-165). Thousand Oaks, CA: Sage Publications; Radin, Norma. (1994). “Primarycaregiving fathers in intact families.” In Adele Eskeles Gottfried & Allen W. Gottfried
(Eds.), Redefining families: Implications for children’s development (pp. 55-97). New York: Plenum. (1994); Williams, E., & Radin, N. (1999). “Effect of father participation in child rearing: Twenty-year follow-up.” American Journal of Orthopsychiatry, 69, pp. 328-
336.
51 Amato, Paul R. (1989). “Family Processes and the Competence of Adolescents and Primary School Children.” Journal of Youth and Adolescence 18:39-53; Pruett, K., M.D. (1987). The Nurturing Father. New York: Warner Books.
52 National Fatherhood Clearinghouse. www.fatherhood.gov.faq/importance
53 Zill, N., Morrison, D.R. and M.J. Coiro. “Long-Term Effects of Parental Divorce on Parent-Child Relationships, Adjustment and Achievement in Young Adulthood”. Journal of Family Psychology, 1993.
54 Mosely & Thompson, 1995.
55 Hoffman, M. (1971). “Identification and conscience development.” Child Development, 42, 1071-1082. 1971; Speicher-Dublin, B. (1982).”Relationships between parent moral judgement, child moral judgement and family interaction: A correlational study.”
Dissertations Abstracts International, 43, 1600B. (University Microfilms International No. 8223231).
 

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje