úvod > Studie a úvahy > Články > Nevěra jako ctnost (Jiří Unger)

Nevěra jako ctnost (Jiří Unger)

Již pátý ročník Národního týdne manželství, největší celonárodní iniciativy na podporu manželství v ČR, se bude konat v týdnu 14. - 20. února 2011. Týden manželství zastřešuje rozmanité celostátní i místní aktivity, zaměřené na praktický rozvoj manželství a podporu jeho hodnoty ve veřejném a politickém prostoru. Vedle motta „Dobré manželství není samozřejmost“, které provází NTM od prvního ročníku, bude tématem letošního týdne manželství otázka věrnosti v manželství.

Je smutným paradoxem, že v České republice je tradičně velmi těžké najít vrcholné politiky, kteří by veřejně podporovali instituci manželství. Příkladem budiž zmařený záměr organizátorů Národního týdne manželství získat v lednu 2006 vyjádření o podpoře NTM od premiéra Topolánka. Jen pár dní poté bylo všem jasné, proč žádná odpověď nepřišla. Manželství premiéra se rozpadlo. O rok později organizátoři s důvěrou oslovili lídra opozice Jiřího Paroubka a výsledek byl zcela totožný. Těsně po valentinském týdnu se provalil i jeho mimomanželský vztah. Až předposlední pokus byl úspěšný a premiér Jan Fischer Týden manželství podpořil, čímž vyvrátil dohady o tom, zda je mezi NTM a nevěrou vrcholných politiků nějaká kauzální souvislost.

Je proto milým překvapením, že pátý ročník Národního týdne manželství bude zahájen 14. února 2011 přímo na Úřadu vlády. Celý týden má navíc motto Věrnost není slabost, což je zcela opačný signál, než na jaký jsme byli ze Strakovy akademie zvyklí.

Nevěra ovšem v ČR obecně neznamená ztrátu politických bodů nebo podpory voličů. Spíše naopak. Má se za to, že manželská nevěra je věcí zcela osobní, bez dopadu na charakter a důvěryhodnost politika a ten že se tím spíše stává atraktivním. Mluví se o tom, že jsou Češi blíže „francouzskému modelu“, kdy se harém mocných mužů považuje za znak jejich vlivu, než k modelu americkému, který nevěru netoleruje. Sexuolog a bývalý poslanec Jaroslav Zvěřina (ODS) dokonce kdysi řekl, že mladá přítelkyně se u mocných mužů bere jako něco, co k jejich moci patří: „Milenky se v Poslanecké sněmovně nevyčítají, naopak: vnímají se tu spíš jako něco pozitivního.“ Miroslav Macek pak veřejnost překvapil výrokem: „Nevěra může člověka v očích veřejnosti zlidštit.“

Podle průzkumu agentury SC&C jsou Češi k nevěře politiků shovívaví. Pokud jde o nevěru, jsou lidé politikům ochotni promíjet víc než sami sobě. V partnerských vztazích ji schvaluje jen 17 % Čechů. U politiků jsou tolerantnější, nevěra tam nevadí 23 % lidí. Podle dalšího zjištění agentur SC&C a Sofres factum existuje i souvislost mezi nevěrou a politickou příslušností. Nejvíce nevěrných bychom našli mezi voliči a příznivci KSČM. Podle vědců, kteří se snaží prokázat, že je nevěra výsledkem působení určitého genu, by se tak dalo cum grano salis usuzovat, že by léčba tohoto genu nevěry mohla mít i politické důsledky. Naopak typicky věrným člověkem je vysokoškolačka volící KDU-ČSL z Jihomoravského kraje, z města nad 100 tisíc obyvatel. Vzhledem k tomu, že je nevěra u věřících lidí mnohem méně častá, není tento fakt překvapením. Tolerance k nevěře je obecně přímo úměrná úpadku počtu věřících v dané společnosti.

Podle výzkumu brněnské Masarykovy univerzity a agentury SC&C z roku 2009 je pro Čechy v manželství věrnost jednou z nejdůležitějších věcí. Přesto je právě nevěra chronickým problémem českých manželství. Ukazuje se, že realita se od přání značně liší. Podle již mnohokrát citovaného výzkumu sexuologů Weisse a Zvěřiny bylo alespoň jednou během manželství nevěrných 64 % mužů a 46 % žen. Není proto divu, že i když není tolerována v rámci osobního vztahu, ve společnosti je nevěra tolerována a mnohdy považována za projev úspěchu. Letošní Týden manželství chce nabídnout jiný pohled, který se pokusí ukázat, že věrnost není slabost.

O věrnosti se v pozitivním smyslu v české společnosti mluví snad už jen ve vztahu firem či obchodních řetězců k jejich zákazníkům či naopak. Reklamní letáky, věrnostní programy a karty sice hlásají, že věrnost se vyplatí, ale nějak jsme zapomněli, že totéž platí i ve vztazích v manželství. Nevěra sice není nejčastější příčinou rozpadu manželských i mimomanželských svazků, ale pokud k ní dojde, má v naprosté většině případů ničivé důsledky. V prostředí, kde se dlouhodobě oslabuje hodnota odpuštění a závazku vůči druhému, má jen málo párů sílu takovou krizi zvládnout. Nic na tom nemění ani pokusy některých psychologů nevěru bagatelizovat a legitimizovat např. pojmem „konstruktivní nevěra“. Např. psycholožka Jitka Douchová, vedoucí poradny Ona Dnes, tvrdí: „Pokud se nevěra udrží jako vztah zaměřený pouze na intimitu a nedojde k velkému zamilování, tak je to nevěra konstruktivní. Může to být něco, co dává lidem dobrou náladu a přináší i pozitivní energii do manželství. Dokonce se díky mimomanželskému sexu výrazně zkvalitňuje sex manželský.“ Obávám se, že tento názor většině lidí vydrží jen do chvíle, než se sami stanou jeho obětí.

Lékařka Helena Máslová v anketě ČRo 6 vyjádřila svou zkušenost mnohem prozaičtěji: „Je mi čtyřicet a celá moje generace má kolektivní zážitek nevěry. Prakticky každá česká žena má kamarádku, která se zhroutila v kuchyni se slovy "má jinou". Zažily jsme nevěru vlastního partnera a sami jsme byli nevěrní. Slyšeli jsme to mnohokrát vyprávět, četli jsme o tom, viděli to v nejrůznějších podobách v televizi a v kině. Nevěra se stala nedílnou součástí našich životů, ať už přímo nebo zprostředkovaně ve formě strachu či přání. Liší se jen míra a proměňuje se role podváděný - podvádějící. Ta informace žije v našem podvědomí, ovlivňuje naši psychiku, chování i strategii rozhodování. Věrná žena zažívá tíseň nejistoty, věrný muž se lehce může stát vysmívaným.“

Tam, kde se nevěra považuje za ctnost, se společnost dlouhodobě nevyhne jejím následkům. Mnozí si neuvědomují, že následky nevěry zdaleka nenesou pouze její aktéři, ale děti, širší rodina, místní komunita i celá společnost. Kromě destruktivního vlivu na vztahy a duši lidí má navíc nevěra a následný rozpad rodiny i nezanedbatelné ekonomické dopady. Nevěra nikdy nebyla levná záležitost. I když pro Českou republiku přesné kalkulace chybí, podle výzkumu Counting the cost of family failure britské Relationships foundation, jen ve Velké Británii stojí rozpad rodiny 40 miliard liber ročně na daňových úlevách, přídavcích pro samoživitele, přídavcích na bydlení, sociálním a chráněném bydlení, nákladech na děti v dětských domovech, nákladech policie, soudů, právní pomoci atd. Možná až někdo spočítá přesná čísla i u nás, začnou se i politici tímto tématem a podporou manželství zabývat seriózněji.

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje