úvod > Ročníky > 2012 > Ohlasy > Naše manželství

Naše manželství

S Michalem jsme se seznámili v roce 1985. Během roku 1986 jsme se vzali a v prosinci téhož roku se nám narodil syn Ondřej. Bylo mi 20 let. Po dvou letech přišel druhý syn Tomáš. Měli jsme pěkný vztah. Milovali jsme jeden druhého, žili mnoha společnými zájmy. V roce 1991 jsem uvěřila a vydala svůj život Pánu Ježíši Kristu. Následující tři roky potřeboval můj muž k tomu, aby se sám osobně setkal s Bohem. V této době se také narodila dcera Michaela. Když jí byl rok, nechal se Michal pokřtít v Ejpovickém jezeře u Plzně. Tak začala zcela nová etapa našeho společného života.

Od samého počátku jsme rozvíjeli vzájemný modlitební život. Podle místa, kde jsme zrovna byli nebo žili, jsme si vyhlédli nějaké místo, obvykle nějaký kopec nebo vyvýšeninu v přírodě a chodili se tam modlit. První takové místo máme dodnes u Tachova v Písařově Vesci. Je to vesnice ležící blízko hranic s Německem. Michalova rodina tam kdysi koupila chalupu. U Písařovy Vesce leží návrší, kde se pasou stáda krav. Nedlouho po Michalově křtu jsme tam na nějaký čas odjeli a chodili se modlit na ten kopec každý den. Někdy večer, někdy ráno. Po jedné modlitbě, drželi jsme se za ruce a vychutnávali společnou blízkost „trojité nitě“, jsem otevřela oči. Na nebi byli červánky. Mraky se zbarvily karmínově a vytvořily na nebi neobvyklý útvar. Vypadalo to jako pravoúhlý trojúhelník. Michal řekl: „Vidím, že Pán to má pro nás pěkně nalajnované.“

Po roce od této zkušenosti jsme se odstěhovali do Litoměřic. Žili jsme tam přesně sedm let. Našli jsme si kopec hned za městem, kam se došlo velmi příjemnou a dlouhou procházkou přes Mostnou horu. Chodívali jsme tam s naší fenkou Adélkou, která během našich modliteb za město, za celý kraj, za naši další cestu s Pánem, honila po kraji bažanty nebo lovila myši. Michal úspěšně ukončil církevní konferenční kurz pro pracovníky a po třech letech služby pomocníka kazatele byl přidělen do Mikulova na Jižní Moravě. Do Mikulova jsme se těšili. Cítili jsme oba dva, že to je místo, které pro nás náš Pán připravil. Rozloučili jsme se s litoměřickým sborem, ve kterém máme dodnes přátele. V roce 2002 jsme odešli do farnosti Mikulov. Na Moravě jsme zjistili, že farnost má více sborů a že budeme vlastně bydlet ve Valticích, dokud se v Mikulově nekoupí nějaký sborový dům. To byla vize, kterou nám dosavadní kazatel Honza Zajíc předal. Z Litoměřic odcházeli naše děti jako dorostenci. Bylo jim 16,14 a 9 let. Kluci nastoupili na střední školy a Miška zaujala místo na základní škole po Mirjamce Zajícové.

Hned u Valtic se rozkládá návrší a na něm stavba zvaná Reistna, nebo-li Kolonáda. Celých osm let jsme chodívali na procházky tím směrem. Bylo to nesčetně modliteb vyslovených, vyplakaných i vykřičených s pohledem na městečko v údolí pod námi a rakouskými hranicemi za zády. Jeden čas jsem tam chodívala běhat se sluchátky a chvalami v uších. Později jsem používala procházkové hůlky. Adélka byla mou věrnou přítelkyní na těchto cestách. Modlívali jsme se tam také s Michalem a probírali společně mnoho věcí. Cesta z Valtic do Mikulova nám trvala přesně osm let. Po osmi letech jsme dorazili do města, kam nás Pán kdysi poslal. Už i tady máme svá modlitební místa, která skýtá Svatý kopeček, cesta vinohrady na Turold nebo Kozí hrádek. Mikulov je výjimečně krásné město. Při pohledu na množství červených střech z některého ze zmíněných vyvýšených bodů v tomto městě přemýšlím o letech, která máme za sebou. Která jsme ušli po Božích stezkách. Na Moravě jsme vystudovali své vysoké školy. Michal dokonce dvě. Ve Valticích u fary přibylo Misijní centrum Lodička a funguje místní Miniklub – maličké mateřské centrum, které v uplynulých letech pohostilo desítky maminek a jejich dětí. Dívám-li se ze Svatého kopečku na město, vidím Továrnu. Jak stojí na svém místě a nabízí mnoho, mnoho dalších možností pro práci Božího lidu v tomto kraji.

Jakou další cestu čeká naše manželství? Ať už pro nás Pán připravil cokoli, vím, že budeme stále používat naše know-how pro službu Božímu království. Za prvé, že sloužíme vždycky spolu. Podle slova, kterým mě Michal do služby Bohu uvedl – vždycky spolu. A za druhé, že shodneme-li se my dva na čemkoli, náš nebeský Otec nám to dá.

Pavlína Kostková
 

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje