úvod > Ročníky > 2017 > Ohlasy > Manželství z pohledu lékaře - sexuologa

Manželství z pohledu lékaře - sexuologa

proslov MUDr. Slavoje Brichcína na tiskové konferenci NTM v parlamentu dne 13.2. 2017:

V sexuologickém oboru pracuji více než půlstoletí. Aktuálně jsem zaměstnán v sexuologické ambulanci psychiatrické nemocnice v Bohnicích – jako důchodce už jenom v polovičním úvazku Mám-li promluvit o svých zkušenostech s manželstvím mnoha osob, které jsem doprovázel během jejich krizí a nejistot jak v poradně tak v ambulanci, nemohu zamlčet ani údaje o manželství svém vlastním:

Dožijeme-li se s manželkou letošního září, uplyne od naší svatby 60 roků. Narodilo se nám 5 dětí, z nichž dvě v dospělém věku zemřely: byla to dvojčata, 19letá dcera a za dalších 19 let pak její bratr. Naše studentská láska, zprvu bez bytu i bez hmotných prostředků dala vznik rodině, dnes již s deseti vnoučaty a se dvěma pravnuky.

Všichni víme, že manželská rodina plní čtyři -  jen těžko zastupitelné funkce.
− ekonomickou (ve smyslu materiálního zabezpečení svých členů)
− emoční (mezi manželi, mezi manželi a dětmi, mezi sourozenci)
− výchovnou (zprostředkuje základní zkušenost s lidmi) a posléze
− biologickou (uspokojením sexuálních potřeb a plozením dětí).

Lékaři pochopitelně přísluší zabývat se spíše biologickou stránkou manželství, i když vždy přihlíží
k celé bio-psycho-socio-spirituální povaze člověka. Medicína je zároveň vědou i uměním ve službě lidskému zdraví. Pokud jde o manželství, lékař získává své poznatky od dvojic žijících v rozličných podmínkách. Toto poznání pak soustřeďuje ve prospěch jiných manželských párů.

Sexuální zdraví má potenciál obohacovat naši osobnost, zlepšovat vztahy k lidem a rozvíjet schopnost lásky. Ale pohlavní aktivita, ač je skutečnou hodnotou, sama o sobě k udržení trvalého svazku dvou osob nestačí. Naopak, přeceňování sexuality a počáteční idealizace partnera činí mladé   manželství zranitelným. Pokud oba mladí lidé přikládají intimitě natolik centrální význam, jistě nebude pro ně snadné prvotní očekávání naplnit.

V posledních stoletích se láska mezi mužem a ženou posunula do polohy převážně citové, sentimentální. Pokládala se za věc emoční intimity, milostného citu. Jenže pak se citová vzplanutí a proměnlivé vztahy podílejí na labilitě manželských rodin. Láska je monogamní, zatímco pohlavní  motivace bývají polygamní.  Jestliže přičteme k této okolnosti ještě konzumní životní styl, nedivíme se nárůstu rozvodů  s následkem střídavé či poloosiřelé péče o děti poškozené rozvodem. Jako manželé ovšem neseme odpovědnost nejen za dobro své, ale celého domácího společenství.

Sexuální revoluce 50. a 60. let, u nás o něco později než  na Západě, vedla k některým pozitivům: ubylo pokrytectví, přibylo smířlivosti  k sexuálním menšinám a došlo k ústupu dvojí morálky, jiné pro muže a jiné pro ženy. Na druhé straně naprostá detabuizace sexuálních témat přivodila zvěcnění a vulgarizaci sexu, komerční zneužívání mládeže, nepřiměřený zájem o pohlavní úchylky a nechuť k plození dětí. Význam studu pro zdravý vývoj osobnosti  i sexuality je obecně znevažován. Na násilí a obscénnost ve veřejném prostoru reagují ti citlivější z nás, například někteří dospívající nebo umělci smutkem a odcizením.

A přesto ve velké většině toužíme milovat a být milováni. Tušíme, že v trpělivém sebepřijetí a ve věrném sebeodevzdání lze najít smysl pro hodnotný život. Uvědomujeme si, že potlačením své potřeby milovat bezděky stupňujeme nároky na pozornost od druhých. A začínáme-li si pozornost přímo vynucovat, například sexuální naléhavostí, dopouštíme se bezpráví. Neukázněnou pohlavní žádostivosti se už blížíme k sexuální patologii. Tak úzce souvisí lidské sexuální chování s mravními požadavky.   

Naštěstí pohlavní morálka se opírá o naši biologickou přirozenost. Má svou biologickou, tj. hormonální základnu v mocné sexuální emoci zvané zamilovanost. Mravní nároky jsou zde v plném souladu s naším pudovým založením. Nevznikly nějakou spekulací. Jsou zakotveny ve zdravém lidském psychosexuálním vývoji. Člověk má výsadu v možnosti kontrolovat své pohlavní chování rozumem a vůlí. Jednáme v součinnosti s kulturními vlivy, s výchovou, svědomím, s náboženskými zásadami. Cesta tu vede od volby partnera přes erotické chování na veřejnosti a později v ústraní až ke koitálním aktivitám. Ze šedivé množiny potenciálních partnerů se vynoří jedinec, který fascinuje. Zamilované osoby nemusí nikdo přesvědčovat, že touha po věrném jednomužství či jednoženství je jejich osobním vroucím přáním, že není výmyslem moralistů. Radost, že osamělé Já se tu smí proměnit ve společné My proudí z jedincova rozhodnutí udržet výlučný vztah napořád.. Zdařilá emoční vazba v manželství navíc muže postupně osvobozuje od  ženských prvků v jeho psychice a ženu od maskulinního sebeprosazování.

Rozhodnutí pro svého manžela budeme v průběhu soužití vícekrát opakovat. Když odezní naše prvotní zamilovanost provázená hormonálním naladěním a zaměřením na vyvoleného člověka, dostavuje se u mnoha manželů zaujetí jinými sympatickými osobami. Tato reaktivita není omezena jen na smyslové prožívání, ale zasahuje i oblast duševně citovou. V tomto ohledu si zralí dospěli obvykle uvědomují jistá rizika spojená s běžnými  společenskými kontakty mezi pohlavími.
Schopnost otevřeně komunikovat s celoživotním partnerem nám není plně vrozena. Rodina ani škola nás nenaučily umění vyjadřovat zřetelně své pocity, svá očekávání  Pomalu se učíme citlivě informovat druhého jak ho vnímáme, včetně svých negativních prožitků s ním. Neumíme hned druhého přijmout s jeho jinakostí, s jeho odlišnými kořeny a leckdy i s opačnými zkušenostmi. Málokdy jsme připraveni na úplnou oddanost. Spoléháme na sebeřízení našeho vztahu jakýmsi automatismem lásky – což je ale pouhý mýtus.
Vzájemnost v páru těžce zraňuje  žárlivost, směs pocitů méněcennosti s majetnickými nároky vůči partnerovi. Je přece obdarováním celé dvojice, vynikne-li jeden z manželů ve společenské, profesní nebo sportovní dovednosti. Nejde tu o nějakou jeho soukromou nadhodnotu.

Ani ztráta hranic vlastní osobnosti, v níž si někteří milující libují, není bez nebezpečí. pro  trvání manželství. Situaci, kdy se jeden ve druhém jakoby ztrácejí, nelze unést bez oprávněné sebejistoty. Tou ale lidé ve věku sňatečnosti ještě nedisponují. Maximální důvěrnost nemusí být pro každého psychologickým ani sexuologickým optimem.

Mladí dospělí si přinášejí z dětství do manželského soužití neblahé závislosti a chabě zvládnuté soupeřivé vztahy. Problémem se může manželům stát i první dítě se svými  nároky. Dítě matce po čtyři roky zaujímá všechen volný čas a otci z volného času velkou část. Otcovo domácí angažmá bývá z různých příčin chudé. Žena citově vyprahlá a sexuálně zanedbávaná může pak sama  iniciovat rozvod a ke škodě všech chybnou volbu partnera zopakovat.

Manželství středního věku zatěžují  jiné skutečnosti - nemoci, návyky, odchod dětí, nuda, nebo i mimomanželské sexuální zkušenosti. U manželství vyššího věku  intimní život ohrožují např nemoci srdečně cévní nebo onkologické, nezbytná farmaka, pohybové vady, časté deprese a některé
mozkové organické poruchy.

Vzdor skepsi, která se nakupila kolem manželské problematiky během staletí, manželství pořád  nabízí šanci : dospělým prožívat pocit důvěry, radost z manželova i z vlastního zrání,
   dětem pevný řád
   a všem doma pozitivní životní náplň.
Předpokladem k tomu je sebepřijetí s vědomím vlastních limitů, pochopení jinakosti muže a ženy a pohotovost k odpouštění. Až do přirozeného odchodu jednoho z dvojice pak trvá a u srdce  hřeje neustávající vzájemná komunikace.
 

anketa Který film vás nejvíce oslovil?
Národní týden manželství
Centrum Generace, o.p.s.
Palachova 504/7
460 01 Liberec I–Staré město
napiště nám kontaktní údaje