Kolik stojí rozvod

Veřejnost se rozvádí. A také se mýlí. Občan se totiž často domnívá, že za rozvod zaplatí tisícikorunový soudní poplatek a tím bude vše vyřízeno, protože přece nic není jednoduššího než rozvod. Následujícími řádky se pokusím změnit váš názor a přesvědčit vás, že rozvod ve skutečnosti nikdy není tak levný, jak se na první pohled zdá, ať už na něj hledíme optikou rozvádějícího se jednotlivce, nebo celé společnosti. Pro účely tohoto pojednání mě budou zajímat nejenom náklady, ale i ztráty. Nevěříte, že celkový součet dosáhne stovky tisíc? Pak je tento článek určen právě vám.

Mají-li manželé děti, je třeba nejprve podle § 26 zákona o rodině před rozhodnutím o rozvodu upravit práva a povinnosti k dětem pro dobu po rozvodu. Tato zákonná podmínka ve skutečnosti pro rodiče znamená, že pokud se chtějí rozvést, nepůjdou k soudu jednou, ale minimálně dvakrát, a minimálně dvakrát, ale možná i čtyřikrát musí iniciovat soudní řízení. Návrh na rozvod a návrh na úpravu poměrů k dětem pro dobu po rozvodu je sice možno podat ve stejnou chvíli, rozvodové řízení však nepoběží a bude čekat, než nabude právní moci rozsudek upravující poměry k nezletilým dětem.

Náklady soudní a s nimi spojené

Takže se vraťme o krok zpátky a uvědomme si, že prvním nákladem rozvádějícího se manžela je položka za sepis a podání návrhu na úpravu výchovy a výživy k dětem. Návrh je možno nechat si sepsat u advokáta, pak vyjde minimálně na 500 Kč. Je také možno požádat kamaráda – právníka, aby návrhy napsal za nás, ale pak je do kolonky nákladů třeba uvést láhev, bonboniéru anebo jiný způsob kompenzace, například opravu plotu či zapůjčení auta. Pokud jde o finance a služby, rozvádějící se manžel si tímto způsobem nijak významně nepomůže.

Manžel si může samozřejmě napsat návrh sám. Na internetu nebo v knihách obsahujících všelijaké právní vzory jsou četné návrhy k dispozici, ovšem nikde pak nemá onen opisující zaručeno, že návrh opíše správně, že se vzor hodí právě k jeho případu, nebo že si správně odvodí, který soud je k rozhodování místně i věcně příslušný. V každém případě je třeba k prvním nákladům připočítat také čas strávený hledáním a návštěvou advokáta (nejméně dvě hodiny), pročítáním papírové publikace se vzory (mnohdy bude třeba si ji za tučné částky zakoupit) nebo brouzdáním po internetu, po kteroužto dobu není možno se věnovat jiné práci, podobně jako při opisování formuláře a přemýšlení, kdy se vlastně to naše děťátko přesně narodilo.

Bereme-li v úvahu časovou ztrátu a její hodnotu, lze použít následující úvahu: pokud vyjdeme z průměrného příjmu kolem 25 000 Kč, pak čistá hodinová odměna o pár korun přesáhne stovku. Použijme proto tuto sazbu jako vyčíslenou vzorovou ztrátu za hodinu času, a to i pro následující úvahy a kroky, které musí rozvoduchtivý manžel oželet. Vlastnoruční sepis návrhu na rozvod a návrhu na opatrovnické řízení bude právnímu samoukovi trvat minimálně po hodině pro každý z nich, při zohlednění času nutného k získání vzorů činí první výdaj minimálně 500 Kč. Ne každý má doma počítač, tiskárnu, bílý kancelářský papír, nic z uvedeného není zadarmo. Jak jsem uvedla výše, sepis obou návrhů u advokáta vyjde klienta minimálně na 500 Kč za každý návrh, v krajských městech či Praze mohou služby advokáta stát až kolem 2000 Kč. Advokáta je možno si najmout i na celé řízení, pak klient za jeho služby zaplatí kolem 20 000 Kč. Soudní poplatek, dříve stanovený ve výši 1000 Kč, činí ve chvílích, kdy čtete tento článek, už tisícovky dvě. Dalšími náklady jsou nutné přílohy – fotokopie oddacího listu a rodných listů dětí, popřípadě rozvodového rozsudku, pokud navrhovatel v minulosti již jednou (či vícekrát) rozvodem prošel. Pro úplnost je třeba doplnit, že návrh na úpravu vztahů k dětem je od placení soudního poplatku zcela osvobozen.

Naopak dalším řízením, které někdy mezi manželským párem v době „dorozvodové“ probíhá, je řízení o výživném na manžela. Toto řízení je naopak velmi nákladné pro partnera s vyšším příjmem, který kromě výživného zaplatí i náklady řízení stanovené 5 % z pětinásobku ročního výživného. Věřte mi, že náklady takového sporu jdou vždy do desetitisíců.

Přibližně měsíc od podání návrhu se koná první ústní jednání ohledně dětí a je pravidlem, že jedno obvykle nestačí. Soud zasedá výlučně v pracovní době, proto si rodiče musí brát pro účast na jednání dovolenou, zahrnující kromě čistého jednacího času i čas nutný k přepravě do budovy soudu a zpět. Zohledníme-li současně možná zpoždění soudních jednání, ztratí každý z rodičů minimálně tři hodiny času, a to nejméně třikrát – dvakrát v opatrovnickém řízení a jednou v řízení rozvodovém. To máme 9 hodin po 500 Kč = 4500 Kč. K soudu je také zapotřebí se nějak dostat – někdy tramvají či metrem, vlakem nebo autobusem, někdy však autem. V posledně uvedeném případě bude třeba přičíst náklady na pohonné hmoty a amortizaci vozidla. Občas si vozidlo půjčíme u kamaráda – ani to však není zadarmo. Podobně jako při sepisu návrhů je třeba počítat se službou „na oplátku“, kterou si kamarád vybere příště.

To nejcennější, co dnes máme (či spíše – čeho se nám zoufale nedostává), je čas. Počítejte tedy i s ním: Díky mnoha novelám občanského soudního řádu je žadatelům o rychlou verzi rozvodu s dětmi schopen nejlepší právník ve městě vyřídit věc nejdříve do šesti měsíců. S představou vyřízení všech nezbytností v řádu několika týdnů je lepší se předem rozloučit než marně čekat a doufat.

Náklady mimosoudní

Čas, v němž manželé čekají na nařízení ústního jednání, ať už ve věci rozvodu nebo dětí, si obvykle krátí oblíbenou adrenalinovou kratochvílí: vzájemným obviňováním, kdo rozpad vztahu zavinil, opakovanými a nejlépe stupňovanými hádkami, debatami o majetku nebo o rozsahu styku. K tomu je třeba podotknout, že otázky styku rodičů s dětmi, zejména těch, jimž nebudou v průběhu opatrovnického řízení děti svěřeny do péče, nejsou nezbytnou součástí rozvodových tahanic, nicméně velmi často řízení ovlivňují a my advokáti se v nemalé míře setkáváme s vydírajícími rodiči, jimž slouží dítě jako vhodná záminka či rukojmí pro různé zábavné verze vydírání.

Čas strávený těmito plodnými debatami je třeba zajisté také započítat do celkového součtu, podobně jako probděné a proplakané noci, chvíle plné stresů a obav z budoucnosti, nadpočetné láhve alkoholu, které je zapotřebí vypít, než přijde zapomnění, schůzky s kamarádkami a přáteli, s nimiž je třeba prožitá příkoří zevrubně probrat, nemluvě o zvýšených nákladech na minuty volání mobilními telefony. Tento důsledek by mohl k novým marketingovým krokům inspirovat telefonní operátory ke zvláštní nabídce pro rozvádějící se klienty, neboť jejich měsíční tarify zcela jistě nebudou dostačující.

K těmto nákladům přirůstají další, a to na celou řadu profesí, které na rozvádějící se agendě participují: předně jde o honoráře psychologů a psychiatrů, manželských terapeutů, mediátorů, ale také – nepovažujte to za legraci nebo nadsázku, nýbrž za praktickou zkušenost – kartářek, věštkyň, vykladačů budoucnosti, distributorů legálních i nelegálních drog, knihkupců prodávajících příručky typu Jak se rychle a elegantně rozvést a autorů, kteří tyto příručky píší.

Další skupinou spolupracujících odborníků jsou dětští lékaři, k nimž při sporech o děti chodí pro rady rodiče žádající lékařská potvrzení o nemožnosti návštěv partnera, o nutnosti setrvání na lůžku či o zpracování znaleckého posudku. Průměrná hodinová sazba těchto odborníků činí opět přibližně 500 Kč, vyhotovení znaleckého posudku pro soudní účely, odpovídajícího na kruciální otázku, který z rodičů je lepším vychovatelem, přijde rodiče zhruba na 7000 Kč. Pokud potom soud volá znalce k osobnímu výslechu či některá ze stran s jeho závěry nesouhlasí a žádá posudek revizní, náklady rostou geometrickou řadou.

Jestliže rodiče do své hádací kratochvíle zahrnou děti a učiní je němými svědky hádek, k nákladům připočtěte volno nutné k ošetřování vystresovaného dítěte, poplatky za psychology a dětské poradce či následné ozdravné pobyty. Mezi „aktiva“ těchto podobných sporů se u účastníků, kteří touží po zviditelnění, může ovšem započítat jistá forma promotion, neboť ve zvlášť vypjatých případech se nepochybně dříve či později ozvou novináři.

Nelze popřít, že rozvod je psychické trauma srovnatelné s živelnou pohromou nebo úmrtím blízkého člověka. Reakce lidí na duševní trauma se projevuje různě, jen výjimečně však jde o reakci nulovou. Někteří hubnou, jiní přibírají. Obě skupiny si pak pořizují nový šatník. Zejména ženy po rozvodu potřebují změnu, a tak i ty, které v důsledku psychické nepohody nezměnily své proporce, velmi často obměňují styl oblékání. Náklady na obměnu šatníku jsou samozřejmě variabilní a odvoditelné od výše příjmu, ze statistik a výzkumů však vyplývá průměrně částka 5000 Kč.

Náklady následující

Rozvádějící manželé někdy zapomínají na starou advokátní pravdu, že rozvodem teprve všechno začíná. Předně si rozvedený manžel hledá nové bydlení, což ho stojí nemalé finanční i časové prostředky, o intelektuální námaze ani nemluvě. Kolik hodin prosedí u internetu, kolik nájemních bytů navštíví, kolika lidem zavolá? Lhostejno, zda hovory uskutečňuje ze svého mobilního telefonu nebo ze služební linky, náklady vždy někdo zaplatí a rozvádějící se pracovník mnohdy není schopen se v práci věnovat ničemu jinému než řešení vlastního manželského rozvratu.

Koupený či nově pronajatý byt je třeba zařídit, mnohdy upravit či zrekonstruovat. Někdy má člověk k dispozici zbytky vlastního nábytku, velmi často však původní nábytek dobrovolně či nedobrovolně zůstal druhému manželovi, jindy není do nového bytu použitelný. Nakonec i v případě, kdy nábytek lze přestěhovat, je třeba do položky nákladů započítat výdaje na stěhovací službu – obvykle s hodinovou sazbou 1000 Kč plus cestovné. Na stěhování je třeba dohlížet – tedy čerpat další dovolenou, která bude později v létě bolestně chybět na dny u moře či pod stanem.

Existují věci, které si běžná rodina pořizuje domů zpravidla jen v jednom provedení – mikrovlnnou troubu, ledničku, ozdoby na vánoční stromeček, teploměr, kladívko nebo mixér. Tyto věci, resp. v lepším případě jejich polovinu, si po rozvodu musí každá ze stran nakoupit znovu. Celkové náklady těchto kroků je možno odhadnout minimálně na 20 000 Kč.

A počítejte dál – fixní náklady na domácnost budou rozvedení platit dvakrát, náklady na jednu domácnost totiž nejsou součtem nákladů na domácnosti dvě. Právě naopak – dvě domácnosti stojí dohromady víc. Rozvedený manžel má ovšem k dispozici jen svůj plat, z něhož obvykle platí hypotéku nebo půjčky, velmi často za věci již dávno spotřebované či zkonzumované. Až nyní mnohdy dospívá k závěru, že brát si spotřebitelský úvěr na předloňskou dovolenou nebyl ten nejšťastnější nápad. Nemá-li člověk splátky či úvěry, pak platí výživné na děti. Má-li naopak děti ve vlastní péči, je třeba průměrně měsíčně odečíst kolem 10 000 Kč „na hlavu“ každého dítěte. A k tomu obvykle přijde o daňovou úlevu na ně.

Po rozvodu je třeba si vyřídit nové doklady, minimálně občanský průkaz. Ženy se občas vracejí ke svému dívčímu jménu, pak je třeba vyměnit (a ve volném čas vyřídit – nezapomínejme na ztrátu 100 Kč za hodinu!) nové doklady

všechny. Koneckonců i muži potřebují spoustu nových dokladů, už kvůli změněnému bydlišti. Rozvodem se obvykle zhorší vztahy s tchány, nyní už bývalými – na stranu ztrát je proto třeba započítat odpadnuvší hlídání dětí, nedělní obědy či různá občasná přilepšení. Nutně prořídnou přátelé – někteří se totiž přidají na stranu druhého partnera, a těm, kteří se nepřidají, přestanou rozvedení věřit sami. Muži tíhnou k mužům, ženy k ženám. Pokud rozvedený manžel nechal své bývalé polovičce auto, je zapotřebí pořídit si nové. Přijatelný leasing se dnes pohybuje kolem 3000 Kč měsíčně, na akontaci však někdy bude třeba si půjčit. Ne bezdůvodně se dnes italští muži nerozvádějí, protože v Itálii s povinným výživným na manželku je rozvod způsobem, jak muže dočista zruinovat. Věřím, že čeští muži k tomuto závěru jednou dojdou a budou zdejší legislativě nadšeně blahořečit.

Další náklady činí měsíční sazby za vedení nového účtu, poplatek poště za přeposílání dopisů na novou adresu, dopisy s informacemi zdravotním pojišťovnám a finančním úřadům, obálky a známky na dopisy, čas zabitý chůzí ke schránce nebo na poštu apod. Také zrušit staré trvalé příkazy a inkasa není úplně jednoduché – bez ohledu na moderní internetové bankovnictví trvá administrativní dořešení změny adresy šest měsíců, protože ne všude hned na poprvé pochopí, že je třeba doporučené zásilky, výzvy, příkazy a oznámení posílat na adresu novou. Škody vzniklé nepochopením je pak třeba přičíst do kolonky ztrát.

Celé statě by se mohly psát o vypořádání společného jmění manželů, o rozdělení nemovitostí, zvláště rodových, židlí, zejména starožitných, obsahů mrazniček, zejména doma vypěstovaných, a o sporech z vypořádání plynoucích. Téměř nikdy není jednoduché se s bývalým partnerem dohodnout, výpočty s kalkulačkou a dělením napůl obvykle nevycházejí. Dohoda bývá vyvážena ústupky: „Dám ti auto, ale ty mi dáš vyšší výživné!“ nebo „Tak si nech zahradu, a dítě už neuvidíš!“ Občasným nákladem je služba detektivní kanceláři – to když manžel zapírá majetek, jeho firma je údajně předlužena či odklonil cenné papíry na rodinné příslušníky. Pokud se lidé, kteří kdysi dávno byli milenci, nedohodnou, je třeba sepsat návrh na další řízení a v něm už není radno věřit vzorům podání. Na návrh o vypořádání společného jmění manželů se navíc vylepují kolky – 2000 na žalobu a 5000 Kč za každou vypořádávanou nemovitost. Radši skončím, abych čtenáře nestrašila – nicméně všem klientům důrazně radím si vypořádání majetku soudní cestou pořádně rozmyslet! Náklady takového řízení nikdy nejdou pod 50 000 Kč a obvyklá délka soudního řízení činí i sedm let.

Roztomilým nezbytným nákladem, s nímž předem téměř nikdo nepočítá, jsou cesty za dětmi. Rodič, kterému nebyly svěřeny do péče, má sice právo na styk s nimi, nicméně náklady na cesty nese výlučně on. Pak stačí, když děti z rozmaru druhého rodiče změní bydliště a odstěhují se v lepším případě na druhý konec Prahy, v horším na konec republiky a v nejhorším na jiný kraj světa. Cestovní náklady i ztráta času pak rostou s každým čtvercem kilometru vzdálenosti. Navíc dítě je třeba v průběhu styku (obvykle co 14 dní) nějak zaopatřit – tedy živit, šatit a bavit. Náklady na víkendový styk bývají vyšší než byvší život s dětmi, protože víkendový rodič má v lepším případě výčitky svědomí a v horším chce trumfnout druhého ve víkendových dárcích a aktivitách. A tak investuje a nakupuje, vybavuje nově dětský pokoj a doplňuje rostoucímu dítěti jeho šatník. Protože s ním nebývá tak často, přispívá mu na kredit do mobilu nebo dokonce mobil sám zakoupí. Chce-li si s ním mailovat, pořídí počítač. Chce-li lyžovat, zakoupí lyže. Spirála výdajů se neustále točí až do doby, než se potomek začne živit sám.

A brzy poté nasedají do spirály vnoučata. Naopak rodič s dětmi v péči každé tři roky žádá o zvýšení výživného, tedy opět se obrací na advokáta, podává žaloby k soudu, jezdí k ústnímu jednání a kolabuje, když jeho bývalý milý uměle snižuje příjem, aby ho mohl upřít vlastním dětem, nebo přesvědčuje soud o vlastní nezaměstnatelnosti.

Rozvod někdy způsobí i změnu pracovního místa – to když měli manželé společnou firmu nebo pracovali na stejném oddělení. Soudím, že po výkladu výše dalších podrobností netřeba.

Závěrečný účet

Škarohlídi mohou po přečtení tohoto článku samozřejmě namítnout, že existují i spořádaně rozvedené páry, které se na všem moudře dohodnou a vynesení rozvodového rozsudku oslaví společným obědem či dokonce v posteli. Existenci takových párů nelze vyloučit, podobně jako výskyt čtyřlístků, milionových výher ve Sportce nebo mimozemšťanů. Většina ostatních smrtelníků by měla ihned po první myšlence na rozvod zakalkulovat do svých propočtů i výše zmíněný výčet nákladů či ztrát. Pokud čtenáři dobře počítali všechny položky, dojdou v celkovém součtu k částce začínající u jednoho sta tisíc korun.

Připouštím, že některé položky mohou být přehnané, třeba je dobří ekonomové pořídí levněji, či se lepší psychologové naznačeným komplikacím vyhnou. Všem takovým závidím a blahopřeji. Nelze však vyloučit, že jsem naopak na mnohé doprovodné ztráty a náklady zapomněla. Moje manželství totiž trvá.

JUDr. Daniela Kovářová